Více než čtvrt roku poté sedíme teď s kolegy iDNESÁKY Járou a Stádem na maličkém pokoji v jedné z mnoha obyčejných chatek novinářské vesnice v Sydney, v chladném australském jarním večeru se pod dekami zahříváme čajem, a když rozhodčí definitivně ukončil vstupní zápas českých fotbalistů na olympijském turnaji, jsme po canberské remíze 2:2 s USA rádi za bod.
Nevím, jak vypadal televizní přenos v Čechách, ale tady v Austrálii bylo díky ruchovým mikrofonům bohužel slyšet naprosto všechno. Bohužel pro české barvy, neboť většina výrazů, kterými lvíčata častovala chudáka rozhodčího, by se hodila spíše do zdejší vykřičené čtvrti na Kings Cross.
Nervozita a přehecovanost se podepsala nejenom na mluveném, ale i herním českém projevu. Amíci, které to za velkou louží náš Luboš Kubík docela pěkně naučil, mohli klidně vyhrát a při některých zmatcích před českým gólmanem se musel Kouba v La Coruni na kanapi před televizí pěkně obracet! Ale nebuďme příliš kritičtí, máme první bod do hodnocení národů a pro české barvy hlavně olympiáda konečně začala naostro.
První medaili vybojoval dnes i náš olympijský internetový tým. Počínaje pondělkem, odkdy je naše trio kompletní, pracujeme opravdu fest, takže touhle dobou už je nám název téhle rubriky dokonale vlastní a zejména fotograficko-videový tandem Jára a Stádo fotí, točí a stříhá téměř nonstop.
Jenže technika až do dneška jejich píli nehodlala odměnit a odmítala poslat obrázky, ale těsně před úvodním hvizdem dnešního fotbalu se to přece jen povedlo! Zkontrolovat to můžete sami, teď to už na Vás snad budeme chrlit opravdu aktuálně a i kdyby se zase nakonec něco přece jenom zvrtlo, takový zahajovací ceremoniál k Vánocům může být docela netradiční dárek...
Ale vážně, můžete se těšit třeba na videoprocházku nočním Sydney, kde byl Stádo včera, nebo na návštěvu u Martina Doktora a vodních slalomářů v překrásném areálu vodních sportů v Penrithu, kde byli s Járou dnes.
Mému psacímu křídlu už se dnes dařilo o trochu méně. Že by to bylo tím datem? Bylo sice třináctého, ale středa, takže se dohodněme na menší poaklimatizační krizi.
Jak jinak si vysvětlit, že po zhlédnutí dopoledního mořského plaveckého tréninku triatlonistů u Opery za nádherného slunečného počasí mi jedno z českých medailových želízek Jan Řehula doslova ujelo před nosem? Zahlédl jsem ho na poslední chvíli nikoli v plaveckém, neboť zdejší trať už dokonale zná, ale na kole, kterak odstraňuje zátarasy a mezi davem lidí proudících k Opeře, vede kolo opačným směrem do přístavu.
V pohodě, říkám si, projdu se s ním a udělám rozhovor.
Jenže ouha!
Honza vzápětí na kolo nasedl a ujel. Rozběhl jsme se za ním, ale když už jsme ho měl na dosah, odbočil k turniketům, dojel na molo a velkou přístavní lodí odjel přes moře do protibřežního Manly, kde během olympiády bydlí.
Interwiev jsem po zralé úvaze vzdal. Já dnes plavecký trénink v plánu neměl.
Vylepšit si reputaci hodlal jsme navečer reportáží o cestě pochodně s olympijským ohněm sydneyskou čtvrtí Parramata, ležící již docela blízko Olympijskému parku. Z místních novin vytrhl jsem si podrobný plánek trasy minutu po minutě, v pohodě se ve zmíněné čtvrti zorientoval a těšil se na oheň.
Marně.
Nějaký bodrý muž se mě hned u nádraží ujal a když vyslechl pravou příčinu mé návštěvy této jinak ničím zajímavé oblasti, s očividným pohnutím v hlase mi smutně oznámil, že jsem pochodeň prošvihl o den.
Třináctého mi to prostě nějak nezapaluje....
Ale za pár minut už v kalendáři naskočí čtrnáctka. Je skoro půlnoc a nutno přiznat, že za poslední týden je dnes touhle dobou rozhodně nejtepleji.
Ve vzduchu už je zřejmě cítit předstartovní horečka celé Austrálie a zejména Sydney. Vždyť zítra už ta dlouho připravovaná a s napětím očekávaná olympiáda fakticky začne!!!
Tak přitom buďte s námi.
