"Teď získáme medaili i pro Verču," prohlašuje Jaroslav Soukup.
"To jsou moc hodní," říká 25letá biatlonistka, když se to dozví.
Na prvním úseku právě ona zahájí tažení favorizované smíšené štafety za slávou. Vběhne do ní s jedničkou na hrudi, neklamným důkazem, že Češi v olympijské zimě ovládli jediný pohárový závod v této disciplíně.
"Na štafetu se těším. Hromadné starty mi nedělají problémy. A čeká mě jen šest kilometrů. Mé běžecké trable by nemusely být tolik vidět," doufá.
Zatímco úsměv Gabriely Soukalové je tolikrát plný nehraného údivu ("Cože? Já? Já že mám medaili?"), u Veroniky Vítkové bývá zasněný, někdy lehce pobavený - a jindy, jako nyní v Soči, také s nádechem smutku.
Její dávní "démoni" se vrátili.
Kdysi byla velkým juniorským talentem, ještě větším než Soukalová. Před čtyřmi lety však onemocněla meningitidou. "Od té doby její tělo nefunguje zcela tak, jak by mělo," líčí kouč Jindřich Šikola. "Občas, i tady, bohužel reaguje nevyzpytatelně."
Meningitida postihla okolí hypofýzy, což způsobuje návaly extrémní únavy. K nim dochází ve zvýšené míře ve vyšší nadmořské výšce a večerních hodinách. Z pohledu Vítkové se tak biatlonové závody těchto her nemohly konat na horším místě a v horším čase.
"Před každým startem trnu, jestli to Verče běžecky půjde, nebo ne," říká Šikola. Ve vytrvalostním závodě to ještě šlo. V hromadném už ne.
Na podzim lékaři objevili v jejím těle hormonální nerovnováhu, která tento stav způsobuje. "Ale bylo neřešitelné odstranit ji do olympiády. Na jaře se o to pokusíme."
Je obdivuhodné, že i přesto dokázala vydřít v Soči 6. a 9. místo. "Vzhledem ke svým problémům se tu běžecky dostala snad až za hranici svých možností. Fyzicky nebylo na víc," ví trenér.
Na střelnici naopak exceluje. Ze 70 terčů zatím minula jen tři. "Tak dobře jsem nikdy nestřílela," těší ji.
Bohužel, jedna z těchto tří minel ji ve vytrvalostním klání obrala o bronz. "Tři milimetry ji připravily o medaili," připomíná kouč. "To mě hrozně mrzí. Za vše, čím si v poslední době prošla, by si ji zasloužila. Je připravená skvěle, jen zdraví ji limituje."
Snad tedy teď.
Na rozjezdu štafety byla tolikrát oporou. "Udržet kontakt bude Verču běžecky hodně bolet, ale se současnou střelbou by to zvládnout mohla," věří Šikola.
Kolik sil asi v té na pohled křehké, ale uvnitř tak silné dívce ještě v Soči zbylo?
Usměje se. "Doufám, že ještě tak na 12 kilometrů a 20 ran," spočítá svoji nadcházející porci práce ve smíšené a ženské štafetě.
Dočká se i ona blyštivého happy endu?
Není snad nikdo, kdo by jí ho nepřál.
