Jak vůbec vzpomínáte na Turín? Šíleně to letí, už je to osm let.
Letí to hrozně, co se dá dělat. Musíme žít přítomností, ale je dobré nezapomínat. Já jsem vždycky moc ráda, když si někdo vzpomene nebo když mě pozve na takovou akci, jako bylo třeba teď zahájení dětské olympiády. To je milé. Ale i já žiji přítomností a věřím, že mezi těmi mladými, kteří budou na olympiádě startovat, jsou budoucí medailisté.
Vítězové herPříběhy šampionů V průběhu her v Soči zde nadejte příběhy českých či československých vítězů zimní olympiády. Dnes představujeme Kateřinu Neumannovou, šampionku v běhu na lyžích z Turína 2006. |
Zůstaňme chvíli u Turína. Nebo se k němu nevracíte?
Ale jo, ve svých myšlenkách, vzpomínkách a při různých příležitostech se k olympijskému zlatu vracím velmi ráda.
A jaké jsou ty vzpomínky, co vám nejvíc utkvělo?
Vzpomínek je celá řada. Ale kdybych měla říct rychle jednu z nich, tak to jsou emoce. Úžasné emoce spojené s vítězstvím, ale i s finišem na konci závodu, kdy jsem dojížděla a věděla posledních pár metrů, že vyhraju. A pak samozřejmě i první momenty v cíli. To je...
Povězte, jaké?
Nezapomenutelné. Na to vzpomínám ráda a nejčastěji.
Známé jsou i záběry, jak za vámi přiběhla malá dcera. Už z ní roste medailistka?
Já doufám, že z ní sportovec bude. To z ní je už teď. A jestli bude olympionik, to se uvidí. Předpoklady k tomu určitě má.
A také v běžeckém lyžování?
Víte, ona hodně sportuje, ale nevěnuje se žádnému sportu jako speciálně intenzivně. Dělá asi tři sporty, takže jaký si vybere, se teprve uvidí. Ještě má čas.
Paráda! Neumannová je konečně zlatá!Co psal portál iDNES.cz 24. února o zlatém závodu na 30 km Pohádkový závěr má olympijská kariéra Kateřiny Neumannové. Česká běžkyně přidala k pěti olympijským medailím v Pragelatu kov nejcennější - famózním finišem vyhrála závod na 30 km volnou technikou s hromadným startem. Druhá skončila Ruska Čepalovová, třetí Polka Kowalczyková.   Kateřina Neumannová slavila v Turíně vítězství v běhu na 30 km volně. V cíli se radovala spolu s dcerou Lucií. "Vůbec tomu nemůžu věřit. Když jsem byla na posledním kopci, doufala jsem ve třetí místo. Tohle je neuvěřitelné. Jsem šťastná!" rozplývala se třiatřicetiletá běžkyně, které jako první k vytouženému olympijskému zlatu gratulovala v cíli dcera Lucie. |
Přejděme krátce k té dětské olympiádě. Co vůbec na tento - ve světě unikátní projekt - říkáte?
Vnímám to velmi pozitivně. Už jsem během ceremoniálu dávala na svůj Twitter, že to je super akce a že gratuluju pořadatelům, že i v tomto počasí dokázali takovou akci zorganizovat. Já si myslím, že pro mladou generaci je to takový mezistupínek před velkou olympiádou a třeba i motivace, aby bojovali a trénovali.
Budete dětské hry sledovat?
Uvidím, jestli se mi podaří dostat aspoň do Nového Města, abych se podívala. Ale mě bohužel... nebo bohužel pro tuto akci zaměstnávají přípravy na Soči. Každopádně vím, že televize bude mít sestřihy a ty si určitě nenechám ujít.
Na zahájení jste nesla vlajku Prahy. Jaký to byl pocit?
Cítila jsem se velmi příjemně. Je to čest. Já jsem si to na velké olympiádě nikdy nezkusila. Sice jsem tu možnost měla, ale vždycky jsem hned druhý den závodila, takže pro mě zahájení bylo tabu. Tak jsem si to na zahájení zkusila poprvé teď v Brodě. (usměje se)
Štve vás, že jste nikdy předtím nemohla nést vlajku a ani nebyla na zahájení zimní olympiády?
Mrzí mě to, bylo by to určitě hezké. Na druhou stranu na olympiádě je daleko důležitější závodit než nosit vlajku.
Právě. Zrovna vy máte zlato z olympiády, takže jste zahájení obětovala ráda, viďte?
Ano, to mi rozhodně stálo za to. Ale když to vezmu i z obecného hlediska, tak představa, že den po zahájení, kde prostojíte spoustu hodin na ceremoniálu, bych měla jít závodit, tak to by nebylo chytré.
A v létě jako bikerka jste zažila zahajovací ceremoniál?
Na olympiádě v Atlantě ano. Tam jsem měla dost času.
Do Soči pojedete jako spolukomentátorka běžeckých disciplín. Už na druhou olympiádu jinak než sportovec. Jaké to je?
Je to něco úplně jiného. Člověk nemůže mluvit tak, jak je zvyklý mluvit v mazací buňce mezi svými kolegy a kamarády...
Promiňte, padala i silnější slova?
Tak s trenéry, servismany i závodníky cloumají emoce, takže se tam odehrávají různé příhody. Ty jsou ale skryty veřejnosti a televizním kamerám. Každopádně tím, že člověk zná běžecké lyžování zevnitř, má tam spoustu známých, tak může přinášet divákům informace, které nejsou tak viditelné.
A jak se vůbec cítíte jako komentátorka, sedí vám to?
Pro mě je radost, že to mohu dělat a být takhle blízko olympiádě. A jestli mi to sedí... Vždycky každý, kdo sedí u televizní obrazovky, má jiný názor na to, co má ať už komentátor nebo spolukomentátor říkat. Takže je to taková nevděčná role. Každý to hodnotí jinak. Ale mě to baví, snažím se na sobě pracovat, vyvarovat se chyb, které pak třeba vidím nebo slyším, když se na to podívám zpětně.
Uzavřeme to číslem. Kolik medailí byste chtěla, aby Česká republika v Soči získala?
Jedna věc je, kolik by jich člověk chtěl, a druhá věc, kolik jich reálně můžeme získat.
Tak tedy kolik jich podle vás může Česko získat?
Podle mě by byl úspěch, kdybychom zopakovali Vancouver. Ale po čtyřech letech je to zase něco jiného. Jsou tady jiní sportovci, i když někteří zůstávají. Přichází nové sporty. Tam, kde jsme byli silní, teď tak silní nejsme. Naopak jsme zase lepší ve sportech, které u nás nemají takovou tradici... Já věřím v minimálně jedno zlato od rychlobruslařky Martiny Sáblíkové, plus ještě nějakou další medaili od ní. Z těch snowboardových by mohla být, z lyžařských se určitě něco urodí. A pak bych samozřejmě byla špatná Češka, kdybych nevěřila hokeji.
