V poločase závodu, když Tarjei vysílal na třetí úsek Johannese, ztráceli Norové propastných 1:40 minuty na vedoucí Rusy.
Když pak Johannes předával finišmanovi Christiansenovi, činilo jejich manko stále 43 sekund.
Ještě před poslední střelbou se zdálo, že s Francouzi a Němci bojují „jen“ o stříbro, Rusové byli daleko vpředu... „Hlavně nesmím skončit čtvrtý,“ nabádal se Christiansen.
A najednou bylo vše jinak.
„Všiml jsem si, že Latypov na prvním stavu čtyři ze svých prvních pěti ran nedal,“ vyprávěl. „Okamžitě jsem změnil nastavení v hlavě a řekl si: Teď zaútočíš na zlato. Ocitl jsem se ve svém vlastním světe, nic jiného než terče jsem nevnímal.“
S chladnokrevností otrlého Seveřana je sestřelil všechny, přebral vedení a dovezl Norsko ke zlatu, načež prohlásil: „Bláznivá štafeta. Po takové si musíme dát na oslavu něco jiného než vodu.“
Oba bratři Böové mohli tím pádem slavit už svoji čtvrtou medaili na těchto hrách. Nádherná sbírka, že? Přesto jim víc než jakýkoliv jiný závod utkvěl v paměti sobotní sprint. Vítěznému Johannesovi se tehdy kradly do očí slzy dojetí, když za cílem čekal na bronzového Tarjeie.
 |
„Tohle je pohádka,“ pronesl.
Vůbec poprvé se totiž na olympijské scéně probojovali po individuálním klání na stupně vítězů oba.
Ba co víc, o pět let starší Tarjei si k dlouhé řadě jiných úspěchů až tady připsal svoji premiérovou individuální medaili z her.
„Měl jsem úžasnou kariéru, ale věděl jsem, že na tuhle medaili dostanu už jen hodně málo šancí,“ sděloval. Na světovém šampionátu v Novém Městě chce v roce 2024 končit, žádné další hry neplánuje, zatímco mladší bratr míní vydržet až do Milána 2026.
Štafetová blamáž, Čechy po trestných kolech ze závodu stáhli. Vyhráli Norové |
Přes fotbal k biatlonu
Pocházejí z pěti sourozenců, jejich otec pracuje na mlékárenské farmě, matka je fyzioterapeutkou.
V mnohém jsou ti dva odlišní.
4 medaile už získal Johannes Bö v Pekingu: tři zlaté (smíšená i mužská štafeta a sprint) a bronzovou (vytrvalostní závod). 4 medaile vybojoval i Tarjei Bö: dvě zlaté (obě štafety), stříbrnou (stíhací závod) a bronzovou (sprint). |
Osmadvacetiletý Johannes už je ženatý a s manželkou Heddou má dvouletého syna Gustava. Třiatřicetiletý Tarjei zůstává svobodný i bezdětný, byť žije s norskou novinářkou Gitou Simonsenovou.
Johannes nejraději relaxuje doma u videoher, Tarjei naopak v přírodě na kole nebo na skalách.
Johannes je až fanatickým fanouškem fotbalistů Newcastlu, zato Tarjei horuje pro Manchester United.
Pokud se utkají v tenise, volejbalu, nebo třeba v člověče, nezlob se, jejich bratrská rivalita je obrovská. Ale v biatlonu údajně nikoliv. „Jediný člověk, se kterým v biatlonovém závodě snadno skousnu porážku, je Tarjei,“ ujišťuje Johannes na tiskové konferenci. „Nebýt jeho, nikdy bych se nestal biatlonistou. Díky němu tu s vámi sedím.“
ŠAMPIONI ŠTAFETY. Zleva Sturla Holm Laegreid, Tarjei Bö, Johannes Thingnes Bö a Vetle Sjaastad Christiansen z Norska.
Tarjei se věnoval biatlonu od 11 let a až do patnácti ho kombinoval s fotbalem. „Potom jsem si řekl, že budu radši předním světovým biatlonistou než nejlepším norským fotbalistou,“ vzpomínal. Johannes, také velmi zručný s fotbalovým míčem, jej posléze následoval.
A co dál s rodinným klanem?
V roce 2011 Tarjei v pouhých 22 letech pozdvihl velký glóbus a vzápětí oznámil: „Vím o někom, kdo bude jednou určitě lepší než já. Můj mladší bratr.“
POSLEDNÍ HRY. Tarjei Bö při střelbě ve štafetě.
Ukázal se být skvělým prorokem. Johannes už má doma velké glóby hned tři a k nim dvanáct titulů mistra světa. „Jo, trošku jsem staršího brášku předběhl,“ usměje se. „Ale místo toho, aby se Tarjei proto zlobil a rozčiloval, radoval se ze všech mých úspěchů. Je mým vzorem i nejlepším kamarádem.“
Kdo však po nich převezme rodinnou biatlonovou štafetu?
„Můj syn Gustav bude fotbalistou a dostane se až do Premier League,“ oznamuje Johannes.
Manželka Hedda si ho dobírá: „Hlavně doufám, že nebude stejně jako ty fandit Newcastlu, který je pořád na sestup. Protože to by si znechutil fotbal dřív, než mu bude deset.“
