Pětatřicetiletý útočník v sobotu vtipně glosoval senzační triumf Ester Ledecké. Prohlásil třeba, že její zlato na hrách v Koreji už nikdo netrumfne: „Hoši, nejsme na svatbě! Tady se diamantové medaile nerozdávají.“
Nezklamal ani po středečním vítězném čtvrtfinále proti USA. Na otázku, zda z mužstva cítí odhodlání, odpověděl pohotově: „Uvidíme, až se dostanu do kabiny. Doufám, že tam nějaké bude. Musím přiznat, že trošku zmizelo, když Amíci vyrovnali na 2:2. Zaplaťpánbůh jsme to zvládli. Že jsme to nějak doplácali.“
Jak? Soupeře zlomili až v rozstřelu gólem na 3:2. Už před ním Koukal na střídačce přizpůsobil okolnostem slavný výkřik komentátora Roberta Záruby ze střetu s Kanadou v Naganu.
„Pavel Francouz nepustil ani jeden nájezd. Jsme v semifinále olympijského turnaje!“
Nahradil Dominika Haška současným brankářem a podle skutečnosti posunul národní tým v play-off o jeden stupeň dál.
„Jsem rád, že to vyšlo!“ prohodil pak drobný forvard před skupinkou reportérů.
Jen pozor. Nebylo by fér představovat Koukala jen jako obratného mluvku. Znovu byl nesmírně užitečný v oslabení a podobně jako v partii s Kanadou skóroval při penaltách.
Česko - USA 3:2SNo postupu do semifinále |
Proti Američanům byl při provádění technicky i duševně náročného úkonu dokonce jediným úspěšným hráčem. Dalších devět adeptů na věčnou slávu selhalo.
Než krutý rozhodovací proces začal, ještě si udělal pár dřepů a zlehka se sklouzl po ledě. Vzpomněl si totiž na předloňské čtvrtfinále mistrovství světa v Moskvě, kdy proti americkému gólmanovi vyrazil ztuhlý, neboť v prodloužení jen seděl na lavičce.
„Když jsem si vzal puk, zděsil jsem se, že mi nejedou nohy,“ líčil. „Nahlodalo mě to. Jakmile se do hlavy dostanou tyhle myšlenky, nesoustředíte se na zakončení. Napadlo mě: Hlavně dojeď k bráně, vystřel a mazej na střídačku!“
Jak sám konstatoval, nájezd se nepovedl. Češi vypadli po trefě jednoho zelenáče z Kalifornie, kterého si o pár měsíců později v draftu vybrali Toronto Maple Leafs. Auston Matthews se jmenuje.
Petr Koukal s velkým nadšením skáče přes mantinel, aby oslavoval vítězství Čechů ve čtvrtfinále po nájezdech s USA
Tentokrát nastala podobná situace, leč Koukal už byl zkušenější. Zacvičil si. Povzbudil se vzpomínkou na vydařený bekhendový blafák ze soboty. A po konzultaci se spoluhráči Tomášem Mertlem a Tomášem Zohornou zvolil odlišné řešení. Krátkou kličku do forhendu.
„Obvykle neměním plán na poslední chvíli. Předem si povím, co chci udělat. A soustředím se spíš na provedení. Jen jsem si připravil náhradní variantu, že puk potáhnu do dlouhého forhendového blafáku. Zkrácení mezi gólmanovy nohy je trošku risk. Naštěstí mu to tam propadlo.“
Porazí hokejisté v olympijském semifinále Rusko?
Vzápětí se z něj zřítila tíha celé planety.
„Ten tlak vážně dává zabrat. Už jsem pochopil, co prožívá střelec penalty na mistrovství světa ve fotbale. Když ji frajer nepromění, neznamená to, že neumí kopnout do balonu. Do takhle náročné situace se nedostanete každý den.“
Obtížné myšlenky nelze jen tak odehnat. Nepřesvědčíte se, že vlastně o nic nejde. „A tak jsem se snažil aspoň trošku uklidnit.“
Podařilo se. Dokonale. Rozhovor musel utnout tiskový mluvčí, poněvadž na Koukala v kabině čekal mančaft s vítězným pokřikem.
„Děkuju,“ prohlásil Koukal. A v žertu lamentoval: „Člověku se celej zápas motá puk pod nohama. Pak dá jeden gól a média ho nechtěj pustit!“
