A bylo cítit i ve středu, kdy se s Mountfieldem zapojil do extraligového dění. Tedy ani poté, co běh dalších a ne jen hokejových událostí prvotní rozčarování trochu zahlazuje.
„Časem to otupí, ale když jsem přijel domů, tak se mi to zase připomnělo. Lidé se na to ptají nebo o tom alespoň mluví,“ netajil pětatřicetiletý útočník ani po včerejším předobědovém rozbruslení před odjezdem k extraligovému duelu do Vítkovic.
Cítíte stále velké zklamání?
Nejhorší, co jsem ve sportu zažil. Buďme realisté, byla to moje poslední šance a z tohoto pohledu mě to bude mrzet do konce života.
Olympionici z HradcePetr Koukal (Česko): V Koreji sice zpočátku neměl nastupovat v základní sestavě, ale hrál hned od prvního zápasu a velmi dobře. Výrazně na sebe upozornil v zápasech s Kanadou v základní skupině a s USA ve čtvrtfinále, kde v samostatných nájezdech dal gól a pomohl k výhře, proti USA byl jediný. |
Před sebou ale máte další výzvy, co případný titul s Hradcem?
Já chci stále vyhrát, ať je to jakákoliv soutěž. Ale ani tohle by ztracenou medaili asi nenahradilo. Pro někoho by to možná tak bylo, ale pro mě, který ten titul už vyhrál... Tohle zklamání půjde těžko vyvážit něčím jiným.
O medaili vás připravily dvě prohry. S Ruskem v semifinále a s Kanadou v zápase o třetí místo. Která byla z vašeho pohledu horší?
Tak to je úplně jedno, protože po obou to dopadlo tak, že medaili nemáme. A kdybychom vyhráli první, tak by člověk chtěl zlato. Podívejte se na Němce, mají překvapivě stříbrnou, ale jistě říkají: Škoda, že nemáme zlato.
V čem vidíte důvody, že to nevyšlo alespoň na bronz?
Protože utkání s Kanadou bylo z naší strany nejhorší, které jsme na olympiádě odehráli. A když to přeženu, bylo to právě v nejklíčovějším zápase, protože po něm už nebyla cesta, jak to napravit, byla poslední. Myslím si, že kdybychom zahráli tak jako proti Rusům, Kanadě bychom dali bůra a šli domů.
Co ještě bylo důležité, že ty dva poslední zápasy týmu výsledkově nevyšly?
Bohužel jsme nedávali první góly. A to nejen v těchto zápasech. I když jsme třeba měli dobrý nástup, vždycky jsme gól dostali první.
S Kanadou také.
Přesně tak. A i když jsme vyrovnali, za deset vteřin jsme prohrávali už zase. Tohle bylo asi klíčové, protože z nás euforie z vyrovnání zase rychle vyprchala.
Petr Koukal na OH |
Zlaté medaile získal ruský tým, který vás vyřadil v semifinále. Považujete ho za nejlepší?
Byl papírovým favoritem a dokázal to naplnit. Myslím si ale, že výkonnostně nebyl tak odskočený jako třeba Kanada na šampionátu u nás v Praze v roce 2015. Jak jsem říkal už před olympiádou, že medaile jsou otevřené, to se potvrdilo. A jednu mají Němci.
Jakou měl hokej na olympiádě úroveň? Třeba v porovnání s mistrovstvím světa, kam hráči z NHL jezdí?
Úplně stejnou, člověk si vůbec neuvědomí nějaký rozdíl. Vždyť v Koreji teď hrála spousta kluků, kteří v NHL mohli či můžou hrát. NHL je specifická, není jednoduché se do ní dostat a pak udržet. Ale někteří kluci, kteří chtějí opravdu hrát a mít větší prostor na ledě, se rozhodli odejít zpátky do Evropy. Nechtějí hrát někde ve třetí čtvrté lajně, i když to je NHL. Někdo se mnou v tomhle možná souhlasit nebude, ale pro někoho NHL a dolary nemusí znamenat všechno, protože chce co nejvíc hrát a být lídrem mužstva. Bohužel se ale dostane třeba do organizace, kde je Ovečkin, a toho asi nevystrnadí z přesilovky, i kdyby ji hrál podobně dobře.
Máte za sebou olympiádu, ale letos je ještě mistrovství světa. Mluvili jste o tom s trenéry?
Ne a v tuto chvíli o tom ani nijak nepřemýšlím. Bude záležet, jak dlouho budeme hrát v extralize, jestli budu zdravý, jestli budou mít trenéři zájem nebo jestli budou chtít tým vyloženě omladit. Buď nominace přijde, nebo nepřijde, okolností může být hodně. Může nastat situace, že budeme hrát extraligu až do posledního zápasu, budu v zápřahu a když nominace přijde, tak to třeba přehodnotím. Ale představa, že by nám to v Hradci nevyšlo a já se měl někde měsíc a půl připravovat na mistrovství – to už asi vážně ne.
