Od března jste kvůli prasklému pouzdru v kyčli nezávodil, jak jste na tom zdravotně nyní?
Už je to dobré, nějakou dobu jsem byl na klinice v Německu, kde mi lékaři dost pomohli. Staral se o mě i vyhlášený lékař Wilhelm Müller-Wohlfahrt. Teď se cítím o padesát procent líp a pomalu začínám naplno trénovat, hlavně házet.
Co jste dělal během léčby?
S kyčlí jsem hlavně rehabilitoval, chodil jsem na různá stabilizační cvičení.
Už máte představu, kdy začnete znovu závodit?
Přesnou představu nemám, teprve začínám házet na tréninku. Určitě budu chtít začít co nejdřív, pokud to půjde. Rád bych se „podíval“ na srpnové mistrovství světa v Pekingu.
Před dvěma lety jste kvůli problémům s kolenem hodně zhubl, musíte si hlídat váhu?
Jak kdy, koulaři to v tomhle mají pochopitelně volnější než ostatní sportovci. Pro koulaře je nejdůležitější unést sebe samého. Naše příprava není jenom o posilování a házení, hodně taky skáčeme a běháme, takže musíme myslet na to, abychom si tím nepřivodili zdravotní problémy. Někdo má nohy slabší a potom se neunese… Snažím se taky trochu hlídat stravu, i když ne úplně vždycky to vyjde.
Na olympiádě dětí a mládeže jste působil jako vlajkonoš výpravu Olomouckého kraje. Sám jste vzešel z olomoucké atletické líhně, jak vzpomínáte na svoje začátky?
S atletikou jsem začínal v patnácti letech, mým asi třetím závodem byla dětská olympiáda v Brně před deseti lety. Už tehdy jsem z toho byl nadšený. Stejně tak jsem si v neděli užil zahájení dětské olympiády v Plzni, byl to skvělý zážitek pro mě i pro děti.
Není pozdě začínat profesionální sportovní kariéru v patnácti letech?
Každý to má jinak, já jsem ale už předtím dělal všechny možné sporty - basketbal, hokej a další. Prakticky neustále jsem byl v hale a sportoval jsem, kdy se dalo.
Zajímáte se o mladé talenty?
Na Olomoucku, odkud pocházím, vždycky rád podpořím mládežnické aktivity. Zajímám se hlavně o atlety, ostatní sporty jdou trochu mimo mě. Bohužel bych taky řekl, že zájem dětí o sport spíš upadá, i když spousta je jich stále velmi talentovaných.
Proč podle vás zájem dětí o sport klesá?
Když si vzpomenu na svoje dětství, kdy jsem chodil do sportovní třídy, byli jsme do atletiky daleko zapálenější. Možná je to dané dnešní dobou, která je spíš taková sedavá. Nevím… Na druhou stranu ale vím, že minimálně u trenéra Viktora Znojila, se kterým jsem začínal i já, se pravidelně někdo z nadějných koulařů, kladivářů nebo diskařů najde.
