„Byla jsem naprosto zděšená, cítila jsem se poškozená,“ popsala Gilesová pro britský portál BBC první pocity po zjištění, že jí operátor EE bez jejího vědomí či svolení účtoval po dobu více než pěti let částku čtyři a půl libry týdně (téměř 135 korun). Podle jejích slov šlo sumu za službu, kterou si nikdy neobjednala.
Operátor upřesnil, že šlo o placenou účast v soutěži britské společnosti Xinion, kterou vlastní skupina BMCM Group. Pořadatel soutěže uvedl, že Gilesová se k jejich službám přihlásila v červenci 2015. Ta to ovšem odmítá s tím. Nebyl jí prý předložen žádný důkaz, že tak skutečně učinila.
„Trvají na tom, že jsem musela navštívit web a zadat tam své telefonní číslo. To jsem nikdy neudělala. Nikdy bych něco takového neudělala,“ zdůraznila.
O pravidelně účtované částce se dozvěděla až při řešení jiné záležitosti, s níž se na operátora obrátila. Pracovník infolinky se totiž zeptal, zda ví o měsíčních poplatcích, které jí jsou tolik let účtovány. Gilesová měsíční vyúčtování sice občas zkontrolovala, ale vzhledem k tomu, že u poplatku nebylo žádné upřesnění, tak se domnívala, že šlo o charitativní dar, který čas od času poskytla, či o poplatek za dokoupená mobilní data.
Přitom měsíčně nešlo o zanedbatelnou částku vzhledem k faktu, že aktuálně se ceny tarifů operátora EE pohybují v závislosti na datovém objemu od 13 do 41 liber (zhruba 386 až 1 220 korun). Gilesová podle počtu týdnů v daném měsíci platila o 18 až 22,5 libery více, tedy v přepočtu o zhruba 535 až 670 korun.
„Nesázím, neúčastním se ani loterie, takže ne, nepřihlásila jsem se,“ uvedla pro britský portál a dodala: „Důkazem je, že jsem tu hru nikdy nehrála. Proč bych platila 4,50 libry týdně a nikdy to nehrála?“
Přihlášení prokazuje poskytovatel služeb třetí strany
Podle zakladatele Phone-paid Services Consumer Group Paula Muggletona je v takových případech důležité, zda se dotyčný zákazník k dané službě vědomě přihlásil.
„Lidé, kteří jsou podvedeni, nebo nevědomky podepíšou smlouvu, nejsou vázáni jejími podmínkami. To je základní spotřebitelské právo. Lidé musí vědět, do čeho jdou,“ upřesnil s tím, že důkazní břemeno spočívá vždy na poskytovateli služeb třetí strany. Ten musí prokázat, že se zákazník k takové službě vědomě přihlásil.
Muggleton je přesvědčen, že zákazník, který tak neučinil a přesto mu jsou účtovány s tím spojené poplatky, by v případě prokázání své nevědomosti o účasti v takové soutěži případný soudní spor vyhrál.
Gilesová se spojila se společností Xinion a žádala o vrácení zaplacené částky. Ta ji odmítla. Obrátila se proto se stížností na příslušné úřady, nicméně byla informována, že projednání může trvat i několik měsíců. Jako jediné řešení se tak jevil soudní spor. Mediální zájem nicméně operátora EE přiměl k jednání se společností Xinion, která se poté rozhodla Gilesové peníze vrátit. Prý jako gesto dobré vůle.
BBC se podařilo zjistit, že v minulých letech byla k britskému regulačnímu úřadu podána spousta podobných stížností. Od loňského listopadu nicméně jejich počet klesá, došlo ke zpřísnění pravidel pro poskytování služeb třetích stran ve Velké Británii.
Podobný podvod se nevyhnul v minulosti ani Česku
Nelze v této souvislosti nevzpomenout loňskou kauzu, která se dotkla i českých mobilních uživatelů. V polovině roku 2019 si zákazníci O2 stěžovali na operátorem účtované služby třetí strany, které si neobjednali. Konkrétně šlo o přístup ke službě GameMine, jejímž provozovatelem je společnost GM Europe Limited se sídlem na Maltě, zpoplatněnou částkou 119 korun. Ta byla postiženým zákazníkům stržena i několikrát za měsíc.
Operátor tehdy vyzval k obezřetnosti. Podvedení zákazníci se podle Českého telekomunikačního úřadu měli vzhledem k charakteru služby, která není službou elektronických komunikací, obracet na Českou obchodní inspekci. Podle té je ovšem dohledovým orgánem nad tímto typem služeb Česká národní banka. Někteří zákazníci sice získali peníze zpět, ale mělo to háček. Navíc nešlo o první takové „řádění“ GameMinu, o rok dříve se činil v Polsku (více viz Mají platit, přitom si prý nic neobjednali. Na pozadí je firma z Malty).
