Obsah historicky prvního telefonátu byl čistě praktický. Bell tehdy prostřednictvím čerstvě patentovaného zařízení (patent číslo 174 465 získal 7. 3. 1876) zavolal asistentovi Thomasu Watsonovi. „Pane Watsone, pojďte sem, chci vás vidět,“ sdělil tehdy vynálezce svému spolupracovníkovi, který se v tu chvíli nacházel o dvě místnosti dál.
Onen významný den včetně přepisu hovoru dnes připomínají pamětní desky umístěné na budově na rohu bostonských ulic Avenue de Lafayette a Harrison. „Tento přenos se uskutečnil v jejich podkrovní laboratoři v budově nedaleko odtud na Exeter Place číslo 5,“ informuje jedna z nich. Původně slepá ulička, v níž se nacházel dům s Bellovou laboratoří, se patrně s výstavbou bostonské centrální obchodní čtvrti stala součástí ulice Avenue de Lafayette.
Není to však jediné místo v Bostonu, které je spjaté s Bellovým vynálezem. Pamětní deska umístěná před federální budovou Johna F. Kennedyho na Cambridge Street připomíná rodiště telefonu, tedy místo, kde Bell s Watsonem telefonní zařízení zkonstruovali. Úspěšný experiment, tedy historicky první přenos zvuku po drátu provedli 2. června 1875 v podkroví domu číslo 109 na tehdejší Court Street.
Bell, který se v roce 1847 narodil ve skotském Edinburghu do rodiny profesora fonetiky, se původně zajímal o vzdělávání neslyšících. Díky matce, která brzy ohluchla, od mala ovládal znakovou řeč. V této profesi pokračoval i poté, co se v roce 1871 na pozvání přestěhoval do Bostonu. O rok dříve společně s rodiči po smrti svých dvou bratrů emigroval do Kanady.
Slibnou kariéru vyměnil za nejisté pokusy
Od roku 1873 byl až do roku 1876 profesorem výslovnosti a fyziologie řeči na Bostonské univerzitě. Od rodičů dvou svých žáků dostal nabídku na zřízení laboratoře v jejich domě, aby se mohl věnovat svým pokusům. V roce 1874 kvůli realizaci nápadů najal inženýra Thomase Watsona. Mohl si to dovolit, díky rozšíření telegrafního provozu byli Bellovi podporovatelé ochotni jeho výzkumy financovat.
Závan nostalgie i luxusní telefony. Tímto se kdysi telefonovalo v Česku |
Od 2. července 1875, kdy Watson při práci na vylepšeném telegrafickém aparátu nezáměrně rozvibroval jeden z pružných kovových jazýčků telegrafu a vzniklý tón se prostřednictvím vodičů přenesl na obdobný přístroj na druhém konci linky, se Bell soustředil na sestrojení aparátu schopného přenášet řeč na dálku prostřednictvím vodičů. Patentovou přihlášku podal o zhruba sedm měsíců později, 14. února 1876.
O vynálezci telefonu rozhodly hodiny
Nebyl však jediným. Ve stejný den do téhož úřadu dorazil i další vynálezce. Jistý Elisha Grey se domáhal uznání svého, jak se domníval, unikátního nápadu – telefonu. Grey však dorazil o několik hodin později, v březnu 1876 tak patent získal právě Bell (více viz Bitvu patentů na telefon vyhrál Bell. O pouhé dvě hodiny).
Přesně pět měsíců po úspěšném prvním telefonátu uskutečnil Bell první dálkový telefonický hovor. Z domu v ontarijském Brantfordu 10. srpna 1876 zavolal svému asistentovi do šestnáct kilometrů vzdáleného městečka Paris. O dva roky později Bell v connecticutském městě New Haven založil první telefonní ústřednu a v roce 1884 bylo navázáno dálkové spojení mezi Bostonem a New Yorkem.
Slavnou frázi, která se zapsala do dějin, zopakoval Bell ještě o 39 let později. Stalo se tak v roce 1915 při formálním zahájení telefonních linek mezi východním a západním americkým pobřežím. „Pane Watsone, pojďte sem, chci vás vidět,“ řekl Bell Watsonovi, který ovšem tentokrát odpověděl, že mu to bude trvat týden. V tu chvíli se totiž nacházel na druhém pobřeží v San Francisku.
