8. dubna jsme publikovali rozhovor s ministrem informatiky Vladimírem Mlynářem, ve kterém se ministr vyjadřoval mimo jiné k modelům zpoplatnění vytáčeného přístupu na Internet. Český Telecom na rozhovor oficiálně nereagoval, podrobný rozbor situace nám však zaslal dlouholetý zaměstnanec Telecomu Jan Jáma. Opačné postoje zastává Luboš Olejár, mluvčí platformy Zástupců uživatelů internetu (ZUI). Výroky obou dvou přinášejí i další otázky: Co bylo skutečnou příčinou zpomalení rozvoje pevné sítě Českého Telecomu v dobách, kdy se podle bývalého generálnío ředitele Klímy nacházel Telecom v excelentní finanční situaci?
Informace z Telecomu
Jan Jáma z Českého Telecomu uvedl, že jej k vyjádření vyprovokovaly nepodložené útoky na Telecom, který v případě možnosti zavedení paušálu pouze hájí zájmy svých zákazníků - běžných účastníků - na zachování kvalitně poskytované služby. Podle Jana Jámy není pravdou, že uplatnění paušálu za vytáčený Internet je přímo úměrné trhu. Jan Jáma velmi souhlasí s vyjádřením, že paušál za Internet je v Evropě spíše vzácnou výjimkou - právě z důvodů možného využití sítí. Některé země si podle Jámy již vyzkoušely i kolaps sítě při neuváženém zavádění paušálu. Paušál za vytáčený Internet je podle něj možné poskytnout tam, kde jsou pro to vytvořeny podmínky v telekomunikační síti, včetně všech spolupracujících sítí, a uvádí jako příklad nedávné zavedením paušálu v Irské republice, kde podobně jako předtím ve Velké Británii pro něj byly vytvořeny potřebné síťové podmínky.
Většina zemí proto podle Jana Jámy přistupuje k zavádění paušálu pro internet v rámci komutovaného (dial-up) připojení postupně v časově oddělených krocích v závislosti na přesouvání silných internetových účastníků na datové sítě, připojení na kabelovou TV, bezdrátové připojení a připojení pomocí ADSL, které neprochází přes spojovací pole telefonních ústředen. Zároveň se pečlivě vyhodnocuje vliv na použité spojovací systémy - většinou se paušál zřizoval mimo období zvýšeného provozu a postupně se rozšiřoval.
Jan Jáma zdůrazňuje, že rozvoj sítí u nás probíhal odlišně od západních zemí. V roce 1993 dosahovalo u nás procento telefonizace asi 20 % (dnes dosahuje 37 %), zatímco v západních zemích dosahovalo okolo 50 - 60 % a zůstalo téměř bez změny. Nasazením jiných spojovacích prostředků, jako jsou mobilní telefony, došlo v západních zemích relativně k velkému poklesu dříve zpracovávaného provozu v klasické pevné telefonní síti. U nás v době nástupu mobilních telefonů nebyla pevná telefonní síť dobudována, a tak došlo naopak ke zpomalení jejího rozvoje, který prakticky skončil na pokrytí současné penetrace s přiměřenou rezervou. Penetrace mobilních telefonů naopak dosáhla dosáhla 85 %. Nevytvořila se proto odpovídající provozní rezerva v pevných sítích, která dnes může být využívána v západních zemích
Telefonní ústředny firem Siemens a Alcatel jsou v síti Českého Telecomu podle Jana Jámy používány za srovnatelných podmínek jako ve všech evropských zemích. Jan Jáma uvádí, že úvahy o rozšiřování dimenzování těchto ústředen pro umožnění internetu za paušální poplatek nemohou být reálné z důvodů efektivnosti. Vedly by k tlaku na dodatečné investice a zdražování telefonního provozu. Dominantní operátor je regulátorem kontrolován z hlediska dodržování kvality poskytovaných telefonních služeb a případných z toho vyplývajících sankcí. Z hlediska kontroly míry neúspěšnosti sestavení spojení v období silného provozu (ukazatel číslo 4) bude podle Jana Jámy nutné v případě zavedení paušálu tento bod zásadně přehodnotit nebo zcela vypustit, protože dojde k těžko předvídatelnému výraznému snížení kvality telefonního provozu pro ostatní účastníky, závislému na penetraci uživatelů internetu s paušálním poplatkem na dané ústředně a jejich chováním.
Při použití paušálního zpoplatnění vyvstává podle Jana Jámy dokonce nebezpečí lavinového efektu, který může vést ke kolapsu telefonní sítě. Spojovací systémy jsou dimenzovány na předpokládaný provoz v hlavní provozní hodině (HPH). Zásadní změnou podmínek -zavedením paušálu - dochází k velkému nárůstu ztrát v HPH, která např. je běžná v dopoledních hodinách. Přijde-li podnikatel do práce v 9 hodin dopoledne, stává se pro něj velice obtížné dostat požadované spojení na internet. Proto raději zvolí zapojení předchozí den večer, které nechá "viset" do rána. Pokud se takto začne chovat většina, má to za následek, že se obtížně zapojují i ostatní účastníci, a to i ve večerních a nočních hodinách, kdy je běžně dostup pro telefonování bezproblémový. Toto je také důvodem pro zavádění násilného "rozpojení" případného paušálního přístupu k Internetu např. po hodině, které se někdy aplikuje i ve spolupráci s poskytovateli služby.
Problém paušálu má ve Spojených státech podle Jana Jámy trochu jinou historii a odvíjel se od zavedení paušálních poplatků v pevné telefonní síti někdy před 15 lety. V rámci číslovacích a tarifních oblastí (code area) bylo v USA používáno jednorázové tarifování v rámci místního hovoru, podobně jako u nás u starých systémů typu P 51. Problémy vznikly v době rozšířeného používání PC a jejich propojení přes telefonní síť včetně připojení na internet. Ukázalo se, že mnoho uživatelů se nechtělo zapojovat několikrát denně do sítě vždy za místní poplatek a zůstávali na síti ”viset” za jednorázový poplatek prakticky neomezenou dobu. Z důvodu tehdy platných zákonů (předpisů) nepovolil americký regulátor (FCC) přechod na běžný vícenásobný místní tarif ani za situace, kdy docházelo ke kolapsům spojení v místních sítích. Proto volili operátoři menší zlo, kterým byl paušál, protože věřili, že účastníci za této podmínky nebudou zůstávat dlouhodobě ”viset” na síti, když se vlastně bezplatně mohou kdykoliv znovu připojit. Situace se zlepšila, ale potíže patrně dlouho přetrvávaly, protože se těchto problémů velmi dlouho dotýkali v souvislosti s návrhy urychleného zavádění překryvné datové sítě. Vzhledem k této skutečnosti a odlišným poměrům v řešení telekomunikačních sítí v USA není podle Jana Jámy porovnávání s našimi poměry nejvhodnější.
Jan Jáma uvádí, že vývoj se bude ubírat cestou urychlené výstavby datových sítí s tím, že i běžné telefonování se bude převádět na datový provoz (VoIP- Voice over Internet Protocol) a stávající budované pevné telefonní sítě budou sloužit především jako přístupové sítě (poslední míle), ale celkově budou patrně přežívat ve stínu sítí přenosu dat a mobilních sítí.
V datové síti není problém zavést paušál, naopak je to podle Jana Jámy pro tuto síť výhodné, i když i zde podle Jana Jámy zůstává určitá hranice omezení z hlediska objemu přenosu dat. Pokud se účastník chová nestandardně pro danou datovou síť, přikročí se obvykle ke zpoplatňování na základě objemu přenesených dat.
Reakce ministra Mlynáře na zavedení datového paušálu Eurotelem a srovnání s chováním Telecomu je podle Jana Jámy názornou ukázkou populistického postoje poplatného hlasu internetové veřejnosti bez ohledu na podstatu věci. Nabídka Eurotelu vychází ze skutečnosti, že timeslot se sdílí pouze dle skutečného přenosu dat (provozu) a tudíž není problém "viset" na síti online sebedéle. Není problém ani s přetížením sítě - sníží se pouze přidělený počet timeslotů pro Internet (kriticky až na nulu). To je ovšem zásadní rozdíl od podmínek v pevné síti při dial-up provozu.
Zástupci uživatelů Internetu nesouhlasí
Luboš Olejár, mluvčí platformy Zástupců uživatelů internetu (ZUI) tvrdí, že vyjádření ministra informatiky v publikovaném rozhovoru nejsou v pořádku. Mlynář jako zástupce vlastníka (státu) podle Olejára neumí nebo nechce využívat svěřené pravomoci. Když s ministrem Mlynářem Luboš Olejár hovořil asi před měsícem, ministr údajně Olejára ujišťoval, že pomůže s prosazením paušálu u vytáčeného přístupu na internet do konce roku. Teď mluví proti. Na jednáních, kterých se Olejár zúčastnil, nikdy nepadlo, že paušál za internet nelze zavést kvůli příliš malému trhu v České republice. V kuloárech naopak je podle Olejára od představitelů Telecomu slyšet, že v případě zavedení paušálu by ztratili příjmy z předražených stávajících cen. Olejár dále uvádí, že v rámci Fóra pro dial-up Internet existuje technický dokument a v něm není uvedeno, že technické stránce by bylo vyloučeno připojení neměřeným způsobem a že Český Telecom na obhajobě udržení nemravných zisků postavil i ceny za ADSL, kdy velkoobchodní nabídka počítá s vysokým ziskem (okolo 40%) a tím podle Olejára znemožňuje konkurenci. Ministr informatiky Mlynář podle Olejára proti osmkrát vyšším cenám za ADSL ve srovnání se světem nic neudělal, i když mohl iniciovat ve vládě usnesení, aby bylo uloženo zástupcům Fondu národního majetku, ministerstva financí a ministerstva informatiky prosazovat snížení cen za připojení k Internetu.
Uživatele si podle Luboše Olejára musí pomoci sami: Možná i za pomoci protestů a demonstrací, které se připravují po 17.4., pokud věci nepojedou, jak je žádá veřejnost, usnesení vlády i Akční plán eEurope+, uzavírá Olejár.
