Jak nám sdělil bývalý pracovník Čs.spojů, který se o tyto přístroje v centru Prahy staral téměř patnáct let, musely být tyto telefony připojeny k telefonní ústředně zvláštním zařízením, tzv. přenašečem, který zajišťoval právě výše zmíněnou reverzaci polarity na přípojném vedení kvůli tarifikaci. "Pro zkoušení aparátů jsme fasovali speciální kovové známky, později jen obarvené mince, které se z tržby vybíraly. Mimochodem, hlavně v období sjezdů KSČ jsme měli za povinnost pravidelně kontrolovat funkčnost těchto přístrojů v centru Prahy".
Zvýšená cena se některým uživatelům už v sedmdesátých letech zřejmě příliš nezamlouvala a potřeba volání bez nutnosti užití mincí stoupala. Metody se k tomuto účelu používaly nejrůznější, od té nejjednodušší, mince na provázku, kterým se muselo v pravou chvíli trhnout, aby ji bylo možno z přístroje zpět vytáhnout, až po úpravu v přívodním vedení, která znemožnila průchod proudu inkasní cívkou v okamžiku reverzace polarity. K dispozici ale bylo skutečně široké spektrum triků, které vycházely z konstrukce těchto přístrojů i z vlastností starších analogových ústředen, hlavně typu P51. Jednoduché mechanické vahadlo umožňovalo totiž použití jakéhokoli vhodného plíšku, který měl přibližně stejnou hmotnost a velikost jako mince. Kdo si nechtěl plíšky doma vyrábět, měl ještě další možnost: nacvičit si grif a v okamžiku, kdy chtěl automat minci pozřít, ji speciálně přiohnutým šroubovákem vydloubnout, čímž vypadla výplatní miskou. Ti méně zruční potřebovali stopky. Impuls pro tarifikaci bylo totiž možné vyrušit vytočením nějakého čísla, nejčastěji nuly. Jestliže jste tedy při mezimětském volání obětovali první minci, mohli jste nulu do hovoru vytočit v době, kdy bylo možné tarifikační impuls očekávat. Časy vysílání tarifních impuslů byly uvedeny v ceníku telefonního seznamu.
Jako pamětníci starých časů jsme sami používali ještě jeden trik. Podívejte se na obrázek. Do označeného místa bylo třeba vsunout vyrovnaný velký spínací špendlík či jinou improvizovanou páku cca 10 cm dlouhou, kterou bylo v okamžiku přihlášení protistrany třeba stlačit směrem vzhůru. Takto se dalo automatu vsugerovat, že platba byla provedena. 
Avšak Robert , který před rokem přinesl do redakce ukázat věčné telefonní karty, nám prozradil ještě jednu specialitu: "Když jste do vedení připojili polovodičovou diodu, mohli jste telefonovat stále, v okamžiku tarifikace jste sice slyšeli trochu hůř, ale to trvalo vždy jen chvilku a minci jste nepotřebovali žádnou. Když jsem přijel k naší budce, jen jsem odpojil přemostění přes již dříve nainstalovanou diodu, a mohl jsem se bavit podle libosti."
Při místním volání a v případě, že byl automat připojen k ústředně P51 a k inkasování docházelo až při zavěšení, mohli jste poté, co volaný zavěsil, pomalu vytočit nulu a devítku, a nedovolit tak ústředně rozpoznat váš hovor jako správně uskutečněný. Mince pak vypadla do misky, odkud jste si ji mohli vzít zpět stejně, jako kdybyste se nedovolali.
Přestože automaty řady MPM procházely průběžně technickými modifikacemi, které měly za cíl omezit některé typy jejich zneužívání, stále byly značně zranitelné. U typu MPM90 > 
například stačilo při přihlášení volaného účastníka jemně poklepnout na vidlici, a dvoukorunu jste nepotřebovali. Výrobce se proti tomu později bránil mechanickým tlumením kontaktu pro zavěšení sluchátka. Dioda ve vedení samozřejmě fungovala i s tímto typem. VTA řady MPM neumožňovaly příchozí volání.
Přestože se jednalo o provozně vcelku spolehlivé přístroje, musely být v polovině devadesátých let zcela staženy z provozu. Důvod byl prostý: Nebylo je možné upravit pro přijímání různých mincí, jak to vyžadovalo další zdražení hovorného v té době. Tehdy byly už nainstalovány i mincové telefony Telkor a v provozu byly i karové přístroje Schlumberger.
Změnil se i systém tarifikace. Namísto reverzace polarity se začaly používat 16 kHz impulsy a telefonní karta. Čs. spoje se mezitím změnily na SPT Telecom a ještě později na Český Telecom.
Všechny nové přístroje VTA (veřejný telefonní automat) již umožňují i příchozí volání a automaty Telkor jsou dodnes v provozu. Jak nám ale prozradil spojař, i ony však bylo možno zneužívat. Ovšem tyto automaty nejsou již čistě mechanická zařízení, dokážou elektronicky rozpoznat vhozené mince a obsahují jistou inteligenci a jejich řídící program je modifikovatelný. Některé jejich chyby je tedy možné dodatečně odstranit změnou řídícího programu. Ale ani jim se nevyhnuly chyby, když akceptovaly slovenské korunové mince jako českou dvoukorunu, slovenskou dvoukorunu jako naši pětikorunu a konečně slovenskou pětikorunu jako naši desetikorunu, jak před časem uvedla Česká Televize. Zároveň v počátku nasazení umožňovaly manipulaci, kdy po příchozím hovoru bylo možné uskutečnit bezplatný hovor. Přišli jste do budky, zavolali jste, třeba z mobilu, na její číslo, zvedli jste sluchátko, zavěsili mobil a počkali na oznamovací tón. Pak jste pomocí tónové volby mohli volat, kam se vám zachtělo, a nemuseli nic platit. Ani tento typ automatů nedokázal v původním provedení odolávat zlodějům, a tak se i on časem dočkal ochranného rámu, který jej měl ochránit před zloději. Zajímavostí je, že se prý u několika kusů zkoušel i kombinovaný provoz s telefonní kartou.
VTA Schlumberger byl první automat u nás umožňující platbu pomocí čipové telefonní karty. V provozu byl do loňského roku. A podvodů umožňoval opět celou škálu, od jednoduchých triků až k rafinované "věčné kartě". V počátcích jeho nasazení stačilo například s čipovou kartou vsunout do otvoru i navštívenku, kartu po načtení jednotek vytáhnout a navštívenku ponechat místo karty. Umožnilo vám to získat telefonát v délce jedné jednotky, tedy místní hovor nebo krátký meziměstský. Stejný efekt mělo i přelepení vývodu Vpp či GND na telefonních kartách některých výrobců, viz článek Jak funguje vaše telefonní karta . 
Později došlo k nasazení VTA Landis & Gyr. Tento přístroj moderní koncepce umožňuje rovněž platbu pomocí telefonní karty. Podle materiálů, které se nám o něm povedlo získat na výstavě Telecom 99 v Ženevě, dokonce umožňuje platbu nejen pomocí Eurochipu, který v současnosti Český Telecom zavedl jako novinku, ale i prostřednictvím karet bankovních. Samozřejmě i tento přístroj bylo možné oklamat pomocí Robertovy nekonečné karty . Tyto automaty tvořily ještě v druhé polovině devadesátátých let většinu VTA v Čechách a na Moravě, ale přesto, že poslední z nich byly instalovány v roce 1999, byly o rok později nahrazeny novými přístroji Ascom. Ty již ale důvěrně znáte.
