Zjevně přece potřebuje hráče na jiné posty. Potřebuje spolehlivého brankáře k nevyrovnanému Jensi Lehmanovi, považovanému za časovanou bombu v sestavě. Potřebuje také vyztužit obranu. A pokud v Arsenalu chybí záložník, tak spíš robustní defenzivní štít, a ne křehký básník.
Jistě, trenér Arsenalu Arséne Wenger po Rosickém už dávno toužil, můžeme se dočíst v novinách. Něco na tom může být, už jen proto, že Rosický jeho týmu dal dva góly. Druhý z nich, když Borussia Dortmund v roce 2002 porazila Arsenal 2:1,Wengera moc nadchnout nemohl, protože byl z penalty, navíc velice problematické. Ten první dal Rosický po krásném sólu - ale to bylo před dlouhými šesti roky, když Rosický ještě kopal za Spartu.
Trenéru Wengerovi se Rosický možná skutečně líbí, ale skutečným zájemcem o jeho angažmá v Arsenalu je španělská telekomunikační skupina Telefónica. Karel Poborský je totiž v Českých Budějovicích a Tomáš Řepka je kvůli své image nepoužitelný.
Nedává to smysl? Ale vždyť je to jednoduché: Eurotel se přece bude přejmenovávat na O2. A Telefónica, jíž Eurotel od loňska patří, letos koupila i britského mobilního operátora O2. A ten sponzoruje Arsenal.
Teď už to smysl dává. Hlavním cílem nákupu Tomáše Rosického nejsou přesné pasy na nabíhajícího Thierryho Henryho. Jde především o reklamně využitelnou tvář se značkou O2 na hrudi. Připravme se, že na podzim se na nás bude Tomáš "O2" Rosický zubit na každém rohu. Místo Jana Krause: po produktové kampani na rychlý internet přijde miliardová kampaň na změnu značky.
Pozice Tomáše Rosického bude v Arsenalu extrémně obtížná. Je to klasický tvůrce hry, který je zvyklý, že jej spoluhráči neustále vyhledávají přihrávkami. Takový systém hry však v Arsenalu není. Navíc, ofenzivních záložníků je tam však víc než dost. Hleb, Ljungberg, Reyes, Gilberto, Fabregas, Rosický...
Nejméně jednoho, ale spíš dva z těchto hráčů čeká vysedávání na lavičce. A Rosickému reálně hrozí, že to bude právě on. Vysedávání na lavičce je přitom pro režiséra horší než třeba pro brankáře. Ten, když dostane příležitost, předvede pár zákroků a může být novou jedničkou. Režisér, když přijde na deset minut na hřiště, dostane párkrát těžko zpracovatelnou přihrávku, jediný pas, který stihne vyslat, zase spoluhráči nepochopí - a šance je pryč. Až zas někdy za měsíc...
Rosický na lavičce - to by byla situace, v níž náš "malý Mozart" nikdy v životě nebyl. Ve Spartě, v Dortmundu i v národním mužstvu se vždy hned stal lídrem. Dostal důvěru trenéra, který celý systém hry postavil okolo něho. V Arsenalu to tak nebude. Aby ArséneWenger přestavěl hru podle neznámého hráče, který navíc přišel hlavně na přání hlavního sponzora - to přece není reálné. Tím spíš, že trenér Arsenalu je proslulý spíš opačným přístupem, tedy nacházením nových, i nezvyklých postů pro hráče.
Za vstupem Tomáše Rosického do světa opravdu velkého klubového fotbalu stojí víc strategické plány sponzorů než sportovní logika. Rosický tedy riskuje. Pokud jej tento handicap stáhne ke dnu, skončí v Arsenalu v duchu "Reklamní kampaň skončila, zapomeňte".
Možná však navzdory nepříznivě rozdaným kartám uspěje a prosadí se i v londýnském velkoklubu do své role tvůrce hry. Pak bychom ho za pár let mohli hledat na samém vrcholu žebříčku nejlepších fotbalistů světa.
 Český reprezentant Tomáš Rosický chvíli poté, co 8. října v Praze v kvalifikačním utkání s Nizozemskem neproměnil penaltu. |
