Zatímco ona surovinami šetřit nemusela, a jak se lze dočíst, pro větší špás zdobila pokrm nadívanými koroptvičkami, v chudších oblastech regionu se vařilo mnohem skromněji.
Ráz a bohatost kuchyně východních Čech předurčuje geografická poloha nebo třeba charakter krajiny. Hospodyňky si nejčastěji musely poradit s přípravou brambor, zelí, jablek, medu, mrkve anebo třeba jáhel.
Celý magazín |
Přesto se zde zrodil perník – sladká dobrota, která k Pardubicím neodmyslitelně patří. Jeho původní receptura se skládá z medu, mouky a pepře. A právě od pepře (dříve peprníku) pochází název perník. Za svou trvanlivost perník vděčí silnému podílu koření, tvrdosti a suchosti.
Perníkové těsto se vykrajuje do různých tvarů, používalo se i speciálních forem, perník se nakonec zdobil. Jeho zpracování vždy podléhalo módním vlivům, například v 16. století „letěly“ formy ve tvaru srdíček, a pokud perníkář v 17. století nevyráběl perník s podobiznami světců a panovníků, mohl krám rovnou zavřít. O dalších 100 let později se nejoblíbenějšími staly motivy koníků a miminek.
Výrobní tradice sahá v Pardubicích až do 15. století. Prameny udávají, že už na přelomu 15. a 16. století za vlády Vojtěcha z Pernštejna se jedna ulice jmenovala Perníkářská. S jistotou lze tvrdit, že v dávných dobách existoval vedle cechu oplatečníků i cech perníkářů.
Do specifik východočeské kuchyně patří i hořické trubičky. Recept prý pochází od francouzského kuchaře Napoleonovy armády, který tuto vojevůdcovu nejoblíbenější pochoutku prozradil jedné místní měšťance.
K regionu neodmyslitelně patří také brambory. Těm se v regionu vždycky dařilo, podobně jako hrachu. Nejchudší lidé například i knedlíky dělali z hrachové mouky. Naopak brambory nabízely hospodyním v kuchyních daleko větší možnosti.
Brambory se v oblasti ve větší míře objevily až v 18. století a společně s chlebem zaujaly významné místo v mnoha regionálních kuchyních. Velice oblíbené byly pro nenáročnost brambory pečené v popelu při pasení dobytka. Z oškrabaných brambor se dělaly škubánky – ve východních Čechách trpalky. Správně se zalívaly vařeným mlékem a zdobily se podle ročního období třeba brusinkami.
Do místní kuchyně patří také jabkance, což není nic jiného než bramborové placky plněné tvarohem a pocukrované.
Nápaditost kuchařek, nebo možná i strávníků, dokládá další pokrm, jejž bez brambor neuvaříte. Z Hradecka pochází takzvaná rozcuchaná nevěsta a je nutné zdůraznit, že jídlo nenese název podle vdavekchtivých dívek, které by o sebe nedbaly. Jménu daly vzniknout nastrouhané brambory a jablka vzhledu značně střapatého. Zdobily se meduňkou.
V oblastech Orlických hor se tradičně pěstovalo proso zpracovávané v mlýnech na jáhly. Recepty jídel z jáhel jsou dodnes v rodinách uchovávány a například v Kosteleckých Horkách se v Sedláčkově mlýně dochovalo cenné a plně funkční zařízení na jejich výrobu „jahelka“.
Jáhly mají optimální výživné vlastnosti, jsou velmi chutné a lehce stravitelné. Dá se z nich připravit polévka, kaše, rizoto, pomazánka, náplň do zeleniny. Lze je upravovat naslano i nasladko.
