První historicky doložená zmínka o paličkované krajce u nás se vztahuje k roku 1561. Jejím první centrem v českém království byly Krušné hory, kam se tato technika dostala díky Barbaře Uttmanové, jejíž manžel byl majitelem dolů v nedalekém saském Annabergu. A byl to skvělý byznys – v Krušnohoří se jím na počátku 17. stol. živilo 30 tisíc osob.
Stejným způsobem, tedy zásluhou jediné ženy, se paličkování prosadilo i na Vamberecku a v jihočeské Sedlici. Pod Orlické hory ho na počátku 17. století přinesla belgická šlechtična Magdalena Grambová, jež pocházela z Meldeka na území dnešní Belgie. Její manžel hrabě Kašpar z Grambu tamní panství získal po třicetileté válce.
Celý magazín |
V Sedlici to pro změnu byla v první polovině 18. století majitelka panství hraběnka Marie Ludmila Černínová z Chudenic. Ta si krajky natolik oblíbila, že upravila polní robotu žen a její část nahradila paličkováním.
Dalšími místy, kde se u nás kdysi paličkovalo téměř v každé chalupě, byl Český les, Domažlicko, okolí Horšovského Týna a na Moravě Těšínsko. Do dnešních časů se tohle nádherné umělecké řemeslo zachovalo právě ve Vamberku a v Sedlici, v obou těchto místech dnes existují i krajkářské školy, které tradici udržují. „Náš kroužek paličkování běží již od roku 2007, kdy jsem ho jako lektorka a ředitelka společnosti po delší odmlce znovu otevřela. Na nedostatek dětí si opravdu nemůžu stěžovat, což přisuzuji dlouholeté tradici na Sedlicku,“ říká Martina Srbová z obecně prospěšné společnosti Sedlická krajka.
Podobně jsou na tom i ve Vamberku, kde tamní Krajkářskou školu vedou Miroslava Šustrová a Jana Langová. „Průměrně se našich zájmových kurzů účastní okolo padesáti dětí, někdy i chlapců, a téměř stovka žen,“ říkají obě dámy.
Moderní trendy: V krajkářské škole Vamberk vznikají stále nové originální kousky. Kolekce šperků, návrh a realizace Miroslava Šustrová.
Tradiční i moderní
Paličkovaná krajka vzniká křížením a prohazováním nití namotaných na paličkách – malých dřívkách. Všechny nitě mohou mít stejnou barvu – v minulosti, kdy byly paličkované krajky součástí šlechtických oděvů či tradičních krojů, to byla zpravidla bílá. „Dnes jsou v kurzu spíše barevné krajky,“ připomínají Miroslava Šustrová a Jana Langová. Podle Martiny Srbové je zájem také o šperky z kovových nití, které imitují zlato a stříbro.
Nitě se z paliček postupně odmotávají a přišpendlují se na vzor předkreslený na papíře neboli podvinek, který leží na herduli – válečku naplněném senem nebo pilinami. V rámci udržení tradice se používají historické podvinky, ale zkušené krajkářky navrhují a kreslí také nové. Paličkovaná krajka totiž proniká do stále nových oblastí. Vedle již zmiňovaných šperků jde třeba o nejrůznější dekorace, obrazové krajky v rámu, před časem pod rukama českých krajkářek vznikly i lodičky pro slavnou obuvnickou značku Manolo Blahnik.
„Pro Vamberk je specifická krajka ‚vláčková‘. Jde o metrové krajky, které se paličkují v různě širokých pruzích po celé šíři najednou, kdy na jedné straně je okraj rovný, na druhé ‚zubatý‘. Vzorů existuje nespočet a často mají roztomilé názvy jako jahůdkový, srdíčkový, děťátkový, jetýlkový...“ popisují Miroslava Šustrová a Jana Langová a připomínají, že tradice krajkářství na Vamberecku je zapsána na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky a každoročně se zde konají setkání krajkářek.
Sedlice pro změnu v minulosti proslula čepci ze zlatých nití, ke kterým se přidávaly tylové krajky, flitry či sekané granáty. Skládal se z devíti částí a na každé z nich pracovala jedna krajkářka.
Zlatý čepec: „Čepce se vyráběly na přelomu 19. a 20. století výhradní na zakázku a v Sedlici se nám žádný nedochoval. Objevili jsme ale několik exemplářů v městském muzeu v Horažďovicích a díky tomu jsme před pár lety vyrobili jeho repliku,“ říká Martina Srbová.
