Byl odhalen před pětaosmdesáti lety, v půli července 1931. Autorem pomníku je hořický sochař Josef Bílek, socha ve své době stála úctyhodných čtyřiatřicet tisíc korun, což je v dnešním přepočtu něco přes milion.
Slavnostního odhalení se zúčastnilo přes pět tisíc lidí. „Kovové mince, vybrané na vstupném, které druhý den odvážel pokladník do záložny na vozíku, vážily šestadvacet kilogramů,“ uvádějí autoři knihy Stalo se na Severu Čech.
V průvodu, který vycházel od dolnopasecké školy přes Rozstání a Hodky, kráčeli hasiči, sokolové, legionáři a ženy v národních krojích. Hlavním řečníkem byl Arne Novák, profesor dějin české literatury na Masarykově univerzitě v Brně.
A jak to bylo s utkáním sochy spisovatelky s bustou císaře? Podle vyprávění pamětníků byla socha během druhé světové války díky staviteli Říhovi z Českého Dubu a minimálně čtyřem nebojácným mužům za jedné noci odstraněna a ukrývána, aby nemohla být přetavena na válečný materiál.
Nejdříve spočívala na světelské faře v seně, po vyzrazení tohoto úkrytu byla pak podle zjištění bývalého primáře liberecké interny Oty Duba, který se zabýval literaturou, převezena do liberecké sběrny kovů Adalberta Rohna.
„Karolinu vám do konce války zachovám“
Tam spisovatelčina socha nějaký čas ležela právě vedle bronzové busty císaře Josefa II., která kdysi zdobila park v Lidových sadech a pak jednací síň liberecké radnice.
„Podještědští horáci, kteří se nemínili symbolu literatury svého kraje vzdát, tehdy uplatili německého správce, který rozhodoval o tom, které kusy půjdou k roztavení,“ píše ve druhém dílu svých Libereckých zajímavostí Marek Řeháček.
Správce prý prohlásil: „Josef půjde do šrotu, ale Karolinu vám do konce války zachovám.“ Mimochodem - úplatek prý představovalo několik husí.
A skutečně, pomník spisovatelky se skutečně po válce vrátil do parčíku u světelského kostela, kde stojí podnes. Znovuodhalení se uskutečnilo 13. května 1945.
Karolina Světlá, vlastním jménem Johana Rottová, se narodila 24. února roku 1830 v Praze. V dvaadvaceti letech se vdala za svého učitele hry na klavír Petra Mužáka, který ji také uvedl do kruhů české společnosti, kde se sblížila s Boženou Němcovou.
Vznešená krajina Podještědí
Literárně začala tvořit koncem 50. let, kdy překonávala krizi způsobenou smrtí svého jediného dítěte, dcery Boženky. Manželovo rodiště Světlá pod Ještědem bylo inspirací pro její pseudonym a život v Podještědí, kam jezdila na léto, pro její tvorbu.
„Tak vznešeně jsem si tu krajinu nepředstavovala, myslela jsem si všechno užší, stěsnanější, a vše je rozsáhlé, velikolepé,“ napsala Světlá ve svém prvním dochovaném dopise z Podještědí, pocházejícím zřejmě z 21. srpna roku 1853.
„Mně se chtějí zde prsa rozpraskat bolestí, to povětří se mi zdá tak mohutné, jako by byly moje prsa na to tuze úzká,“ líčila.
Mnoho míst v Podještědí je s ní spojeno. Například Lesnatý vrch Horka u Světlé je se svou Skalákovnou, jeskyní vytesanou v pískovcové skále, dějištěm povídky Skalák.
V Dolních Pasekách zase stojí dům, kam Světlá zajížděla na letní bydlení ke švagrové. Stará kaplička v Domaslavicích byla zase dějištěm románu Kříž u potoka. Spisovatelka zemřela 7. září 1899 v Praze.
