Na Štědrý den ho čekají hned troje bohoslužby - první o čtvrté odpolední ve frýdlantském kostele Nalezení svatého kříže, pak v deset večer ve Vsi u Černous a o půlnoci zase ve Frýdlantě.
Bez auta by to určitě nezvládl. „Řídím sám, ale jsou faráři, kteří nešoférují, a musí shánět ještě řidiče,“ říká. Přiznává, že na Štědrý den si trochu přispí, tak do osmi, do postele se dostane totiž kolem půl druhé v noci.
„I když mám první mši odpoledne, dopoledne se na ni musím nachystat. Pročíst si biblické texty, které budou na programu, probrat komentáře a výklady k nim a promyslet si kázání,“ vysvětluje.
Ta nejsou stejná. „Například odpoledne přicházejí farníci s rodinami a vlastně tím zahajujeme Štědrý večer, zpíváme koledy a ladíme se na to, co přijde. Snažím se, aby večer nebyl jen o stromku a dárcích, ale víc hovořím o jejich poslání a významu,“ popisuje farář.
A jinak vypadá půlnoční mše v kostele Nalezení svatého Kříže, na kterou přicházejí „jednoročáci“ - nevěřící a lidé, kteří do kostela běžně nechodí.
Půlnoční kázání je odlehčenější
„Kázání je odlehčenější, mluvím hlavně o smyslu Vánoc a proč si dáváme dárky. Lidé jsou ochotní víc naslouchat než třeba u rozsvěcení stromku na náměstí, protože na ně neprší, ani nesněží,“ poznamenává.
Občas se stane, že dorazí návštěvník v podroušeném stavu. Jednou si dokonce někdo přivedl psa. „Lidé mu ale sami dali najevo, že by měl odejít, takže se to obešlo bez konfliktu a mše mohla pokračovat,“ poznamenal Audy.
Do své řeči se vždycky snaží zařadit něco, čím lidé aktuálně žijí. Letos to budou uprchlíci a to, co s nimi souvisí - například mír v Sýrii a tam, kde se bojuje.
I štědrovečerní večeři stíhá mezi podvečerní mší a cestou do Vsi u Černous. „Většinou mě někdo pozve. Rybu moc nemusím, ale bramborový salát je v pořádku. Tradiční kapr vlastně souvisí s tím, že Štědrý den je dnem půstu a ryba není pokládaná za maso. Na druhou stranu lidé chtěli, aby bylo jídlo slavnostnější, proto smažený kapr. A salát je také něco lepšího a dá se připravit dopředu. I tady je vidět, jak lidová tradice souvisela s tradicí církevní,“ upřesňuje.
Bohoslužba na paralenu
Jako řidič si žádný alkohol dát nemůže, jedině čaj. „Hlavně se ale musím pořádně obléct. Jednou se mi stalo, že jsem se ráno 25. prosince probudil s horečkou a čekaly mě další mše hned od osmi od rána. Nedalo se nic dělat - hodil jsem do sebe paralen, přidal další vrstvu oděvu a odsloužil je také,“ vzpomíná farář.
„Většinou se ale mezi dvěma bohoslužbami dostanu domů, nebo se někde u známých ohřeju. Chodím totiž navštěvovat nemocné.“
Za celých devět let, kdy působí na Frýdlantsku, se nestalo, že by na mši nedorazil. „Auto ani počasí mě nikdy nezaskočily,“ upřesňuje.
A která z bohoslužeb je ta nejslavnostnější? Podle něj záleží na úhlu pohledu. U „jednoročáků“ určitě ta o půlnoci, která je vyvrcholením svátků.
Pro věřící je důležitější ta na Hod Boží, kdy vlastně Vánoce začínají. „Také o Velikonocích to máme trochu jinak. Zatímco pro nás je vyvrcholením velikonočního času Bílá sobota o půlnoci, kdy Kristus vstal z mrtvých, podle lidové tradice je vrcholem až pondělí s pomlázkou,“ vysvětluje farář.
Farář má raději Velikonoce
„Na Vánoce se těším, radši mám ale Velikonoce. Zatímco ty první přinášejí zprávu, že se narodil Spasitel, ty druhé přinášejí zvěst o jeho vzkříšení a naplnění víry,“ dodává Vít Audy.
Jen v Liberci a okolí slouží římskokatoličtí kněží na Štědrý den 45 mší, další desítky pak evangeličtí duchovní, v řadě kostelů se mohou lidé sejít dvakrát - odpoledne i o půlnoci.
V Hejnicích, v Liberci v chrámu sv. Antonína a v ruprechtickém kostele sv. Antonína Paduánského jsou půlnoční spojené se slavnou mší Jakuba Jana Ryby. Ta zazní ještě 25. prosince v kostele sv. Bartoloměje v Hrádku nad Nisou a na Štěpána v kostele Seslání sv. Ducha v Českém Dubu.
