Za dramatickou hru na válku doprovázenou věrohodnými explozemi se pruská a rakouská miniarmáda dočkaly velkých ovací.
Bitva, kterou vojáci připomněli, propukla u tehdejšího Reichenbergu (dnešního Liberce) 21. dubna 1757. Tedy přesně před 261 lety.
„Ve Vesci jsme předvedli ukázku bitvy už potřetí,“ říká archeolog Petr Brestovanský z obecně prospěšné společnosti Archa 13. „Historické skupiny tábořily ve Vesci už od čtvrtka. Do dnešní rekonstrukce bitvy se zapojilo 150 vojáků. Kromě pěšáků a dělostřelců jsme měli na bojišti také dvanáct jezdců.“
Mezi husary se dobře vyjímala i Lenka Macháčková ze Žižkova přezdívaná Baghíra.
„Ženy mohly v sedmileté válce bojovat, protože se tehdy nedělaly žádné lékařské prohlídky,“ prozradila Macháčková. „Totéž se týkalo i rakousko-pruské války v roce 1866. Ve Vojenském příteli se psalo v roce 1913 o doložených případech, kdy ženy dosáhly v rakouské armádě vyšších vojenských hodností. Jedna dokonce jako plukovník pomohla k vítězství na nad Napoleonem v roce 1813 u Lipska.“
Macháčková jezdí sice také na koni, ale v Liberci byla opěšalá. V husarské uniformě zastávala štábní funkci.
Ženu mezi sebe vzali rovněž nepřátelé rakouských husarů, přesněji příslušníci Královského pruského pěšího pluku von Mayerinck, p. č. 26.
Bitev se účastní i náctiletí
„Jsem tady ne jako markytánka, ale jako manželka jednoho z pruských velitelů, mého skutečného manžela,“ prozradila Libuše Dufková z Brna. „Bitvy se s námi účastní i náš patnáctiletý syn a jeho o dva roky starší bratr. Ve Vesci jsme už potřetí, dvakrát jsme tady zažili na konci dubna krutou zimu, dnes je konečně krásně. Na bitvu ale možná zase až moc.“
Radim Dufek vystupoval při bitvě jako pruský kapitán, na opravdové vojně sloužil jako pohraničník a nyní pracuje v Muzeu města Brna na Špilberku.
„Bitvy dělám už čtyřicet let, od středověkých přes napoleonské až po světové války. Díky rozmanitosti se nám nepřejídají,“ upozornil Dufek.
Z východočeské Dobrušky a okolí přivandrovali rakouští kanonýři se šestiliberním polním dělem, systém Lichtenstein.
„Jde o věrnou repliku v měřítku jedna ku jedné, vytvořili jsme ji podle dokumentů z vídeňského archivu,“ dodává dělostřelec z Dobrušky Aleš Prostředník. „Když spočítám materiál a práci, tak vychází cena děla skoro na půl milionu korun.“
Prostředník a jeho přátelé jezdí na bitvy přibližně desetkrát do roka. Dělo s dlouhým povozem jich obsluhuje zpravidla šest.
Ve skutečné bitvě se Rakušané se svými děly uhnízdili na libereckém Kailově vrchu.
„Použili tam i dvanáctiliberní děla s dostřelem tři a půl až čtyři kilometry. Železné koule po dopadu skákaly v šicích nepřítele a koně i vojáky lámaly vejpůl,“ připomněl Brestovanský. „Pruská jízda ale vedla rozhodující útok až pod Ještědem mimo dostřel rakouských děl.“
Prusové U Liberce v roce 1757 zvítězili. V jejich řadách padlo 30 důstojníků a 625 mužů, rakouské ztráty činily 25 důstojníků a 849 mužů. Další umírali ještě dva roky po bitvě v lazaretu v Liberci.
Vstup byl zdarma
Letošní rekonstrukce bitvy přinesla příjemnou novinku. Zatímco loni bylo vstupné 100 korun, letos pořadatelé nechtěli nic.
„Stačí nám, pokud skončíme na nule. Letos nám na bitvu darovala liberecká radnice 250 tisíc korun a Liberecký kraj sto tisíc korun,“ konstatoval Brestovanský. „Přispěli nám i další sponzoři, třeba krajská nemocnice věnovala v sobotu vojákům bezplatně obědy.“
O rekonstrukci bitvy se stará desetičlenný tým pořadatelů a „přikuluje jim“ dalších zhruba dvacet dobrovolníků.
Ve Vesci se prezentovala i současná česká armáda, pořádek zajišťovala hlídka městské policie a liberečtí dobrovolní hasiči.
Ve znamení bitvy byl v Liberci už pátek. Historické skupiny vojáků vyvolávaly vzpomínky na sedmiletou válku před novorenesanční radnicí a na Nerudově náměstí. „Přišly se tam podívat stovky školáků,“ shrnul Brestovanský.
