Ošklivě se potloukli dva mladíci, kteří nedávno uháněli na koloběžkách po silnici z Ještědu na Výpřež. Jejich havárie není výjimečná, pádů při sjezdech na koloběžkách přibývá.
„V loňském roce jsme měli v Jizerských horách a na Ještědu čtyřicet tři výjezdů ke zraněným koloběžkářům. Ošetřovali jsme je už i letos,“ říká náčelník horské služby René Mašín. „Koloběžky pro nás začaly být problémem zhruba před pěti lety. Teď jsou půjčovny skoro všude, kde se dá sjet z kopce.“
Právě nehoda dvou koloběžkářů na Ještědu, jež se odehrála 5. června pod Ještědem, vypadala hrůzostrašně „Oba spadli v levotočivé zatáčce u Vířivých kamenů, kde vletěli do svodidel. Jeden ještě narazil do skály,“ uvádí Mašín.
Koloběžkář přišel o prst
Podle Michaela Georgieva, krajského mluvčího záchranné služby, měl jeden z koloběžkářů sedřenou ruku, druhý si odřel celé tělo a ještě si zranil ruku.
„Bohužel přišel o jeden prst,“ konstatoval Martin Bříza, majitel firmy Koloběžky Ještěd. „Prvního koloběžkáře předjížděl zprava a dostal se až za bílou čáru označující kraj silnice. Z asfaltu tam vyčníval kámen, koloběžkář do něj najel a spadl.“
Bříza dodal, že řada lidí považuje jízdu na koloběžce za snadnou legraci. „Třeba při firemním team-buildingu se nechají ke sjezdu na kolobězce vyhecovat i nesportovci. Na koloběžkách jezdí také obézní děti, které se moc nepohybují,“ upozorňuje Bříza.
„Neznají skoro nic jiného než počítače a mobily. Když pak přijdou na naši indiánskou střelnici, vezmou luk do ruky tětivou od sebe.“
V půjčovnách sice dostanou zákazníci instrukce, ale řadě z nich chybí s koloběžkami zkušenosti.
„Na koloběžkách se drží rovnováha hůř než na kole a v zatáčkách se nedají tolik naklopit,“ vysvětluje náčelník horské služby Mašín. „Stupátko koloběžky je nízko nad zemí. Stačí, když někdo najede do díry a letí na zem. Pády na koloběžkách hodně bolí, kromě odřenin ošetřujeme poraněné klouby nebo zlomeniny rukou.“
Mladí lidé musí mít helmu
Bříza považuje za nejhorší moment, kdy při jízdě ve skupině někdo prudce zabrzdí a koloběžkáři za ním nestačí zareagovat. Vážnější pády si příliš nevybavuje.
„Za deset let, co koloběžky půjčujeme, se jich mohlo stát nejvýš kolem deseti,“ poznamenává Bříza.
Z Ještědu vedou sjezdy po silnicích směrem k Liberci a na Českodubsko. Další klesají po lesní cestě do Kryštofova Údolí. Jana Havlíková zažila jako řidička auta koloběžkáře, když jela přes Ještěd.
„Jeli proti mně z kopce v dlouhé roztažené skupině a v zatáčkách vypadali někteří z nich hodně vyděšeně,“ podotýká Havlíková. „Zdálo se mi, jako by vůbec nevěděli, do čeho nahoře jdou.“
Firma Koloběžky Ještěd uvádí na svém webu, že sjezdy jsou na vlastní nebezpečí. Doporučuje při nich přilby a ke koloběžkám je půjčuje.
„Pro používání přileb při jízdě na koloběžkách platí stejné pravidlo jako při jízdě na kole,“ tvrdí jablonecká policejní mluvčí Dagmar Sochorová. „Povinně je musí mít děti a mladí lidé do osmnácti let.“
Oproti kolu chybí koloběžkám jeden opěrný bod
Sjezdy na koloběžkách získaly na popularitě i v Českém ráji. Z Kopaniny vedou trasy po silnicích na Malou Skálu či do Dolánek. Koloběžky tam půjčuje společnost Sundisk.
„Hodně lidí si o koloběžkách myslí, že jsou bezpečnější než kolo, poněvadž jezdí pomaleji,“ prohlašuje jednatel Sundisku Martin Bauer.
„Ale na koloběžkách chybí jeden opěrný bod – sedlo. Když člověk dá jednu ruku z řidítek, hrozí mu pád. Drobné úrazy jsou při sjezdech z Kopaniny každý týden, ale většinou na ně stačí náplast. Vážnější zranění se paradoxně stávají na rovinaté cyklostezce Greenway Jizera mezi Líšným a Dolánkami. Nejhorší byla asi před dvěma lety prasklá klíční kost.“
Ve chvíli, kdy zaměstnanci Sundisku dovezou kola větším školním skupinám, poučí je o bezpečnosti. „Zdůrazňujeme povinné zastávky, aby se děti neroztáhly na silnici do příliš velké délky,“ shrnuje Bauer. „Vysvětlíme jim také, jak správně brzdit a jak stát na stupátku koloběžky.“
