V objevených barácích mohli být ubytováni nejen vězni koncentračního tábora, ale i vězni sousedního pracovního tábora pro tak zvané „Ostarbeiter“. Rychnovský tábor Al Reichenau byl sice původně vedlejším táborem slezského Gross Rosen, na konci války ale do Rychnova přesídlila komandatura.
V domcích, které měly na šířku 14 metrů a na délku kolem 20 metrů a mohlo v nich být až sto vězňů, se vystřídala celá řada obyvatel. V Rychnově bylo původně deset baráků, na jiná místa v zemi se dostaly během padesátých let.
Jedna ubikace je dnes, možná překvapivě, součástí kulturního domu v Čelákovicích. Druhý stojí v nedalekých Hodkovicích.
„Budeme usilovat o to, aby se alespoň jeden barák dostal znovu do Rychnova. Pokud bychom v něm vytvořili expozici o tehdejším táborovém životě a historii lágru pro představu lidí je to nejlepší. Dnes už se na tyto objekty díváme jak pietně, tak z muzejního hlediska,“ uvedl Ivan Rous ze Severočeského muzea v Liberci, který se výzkumem zabývá.
V památníku budou i autentické předměty
Zatím není reálné, že by se do Rychnova podařilo převézt právě čelákovickou stavbu. Ve spolupráci s ředitelem tamního kulturního domu se ale v Čelákovicích připravuje stálá připomínka původu a historie nejen stavby, ale i celého koncentračního tábora. Přímo na radnici v Rychnově zase vzniká expozice věnovaná koncentračnímu táboru a válečné výrobě.
„Expozici budeme oficiálně otvírat třicátého května,“ upřesnil Tomáš Levinský, starosta Rychnova. Město výzkum podporuje. Kromě panelů s texty a fotografiemi by měly být součástí výstavy i autentické předměty. Památník tak rozšíří řady několika v Rychnově existujících připomínek chmurné historie tábora, ve kterém během války zemřely desítky až stovky lidí. Ubitím nebo kvůli pracovnímu vyčerpání.
„Máme doloženo jen k poslednímu měsíci války osmdesát obětí. Vězeň Kosinski si vedl soukromé zápisky a podle něj v táboře zemřelo přes šest set osob. Ti vězni, co stavěli podzemní dílo, umírali po několika týdnech. Nová pracovní síla se brala i z pochodů smrti a ty, kteří už v podzemí nemohli pracovat, do pochodu naopak nastoupili. Nezemřeli tak v táboře, ale jedná se o oběti tohoto lágru. Číslo tak bude ještě vyšší,“ přiblížil Ivan Rous.
Jediný a patrně poslední vězeň tábora, který po válce žil v České republice, už zemřel. Badatelé jsou ale v kontaktu s místními a pamětníky, kteří pracovali v továrně v pozdějších letech. I díky nim se daří odkrývat stále větší podrobnosti o koncentračním táboře i zbrojní výrobě a konci války na Rychnovsku.
Badatelé se pokusí najít i sochu mořské panny
Existují také původní projekty k podzemní továrně, i když je stále z velké části opředena tajemnem. Kromě roznětek do leteckých pum a granátů se v ní vyráběla elektrotechnická zařízení, například přijímací a vysílací do bojové techniky německé armády. Ale i radiolokace a zařízení k sonarům. Právě na testování naváděcích systémů stál na kopci nad Rychnovem vysílač, na Kopanině zase radar.
Fabrika dokonce k testům využívala i bazén se slanou vodou, aby se přístroje testovaly přímo v prostředí, ve kterém budou sloužit.
Zatím největší neznámou je síť stovek metrů podzemních prostor, které sloužily pro účely zatím neprobádaného programu Nord Pole. Na síť chodeb se nyní výzkum zaměří.
Badatelé získali dotaci od ministerstva životního prostředí, která má pomoci zjistit přesný rozsah podzemního díla. Průzkum nebude jednoduchý ani bezpečný. Chodby jsou pod vodou a na mnoha místech zavalené.
Výzkumníci se ale pokusí nalézt také železobetonovou sochu mořské panny - fontány, která vznikla přímo v areálu tábora v roce 1944. Badatelé se domnívají, že je pravděpodobně rozbitá v náspu nedaleko tábora.
Podle Rouse by se mohlo jednat o symbol Varšavy, v táboře totiž bylo mnoho Poláků. Nebo socha vznikla na popud německé strany a symbolicky se váže k vyráběným dílům pro ponorky.
