„Místo osmi lůžek jich tu máme devět. To není moc. Víme, že dvanáct by byl...

„Místo osmi lůžek jich tu máme devět. To není moc. Víme, že dvanáct by byl rozumný počet, ideální pak čtrnáct,“ poukazuje primář ARO Krajské nemocnice v Liberci Dušan Morman. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Pacientů je dvakrát více, lůžko ale na libereckém ARO přibylo jen jedno

  • 2
V průměru o čtyři sta pacientů ročně se starají lékaři a sestry na anesteziologicko-resuscitačním oddělení (ARO) Krajské nemocnice Liberec. Letos si toto oddělení, které pečuje o pacienty v kritickém stavu, připomíná kulaté výročí. Vzniklo v roce 1978, tedy před čtyřiceti lety.

„Zachránili mi tam kdysi život po pádu z kola, kdy jsem si rozdrtila tři obratle v páteři. Naštěstí vše dopadlo dobře, takže mohu i přes náročnou operaci dál sportovat. Ani bych neřekla, že ARO je v Liberci teprve čtyřicet let,“ zmínila jedna z bývalých pacientek oddělní Jaroslava Žižková.

Největší skupinu na ARO tvoří pacienti s mnohačetnými zraněními například po dopravních nehodách. S těmito zraněními se převáží do liberecké nemocnice i pacienti z Královéhradeckého, Ústeckého a Středočeského kraje.

Na ARO se ale také ošetřují pacienti s dýchacími problémy, otravou krve, pacienti v šoku a podobně. Medicína šla přitom tak daleko, že dnes jsou lékaři schopni zachránit daleko větší procento lidí, kteří by ještě před lety neměli šanci přežít.

Zajímavé přitom je, že před čtyřiceti lety začínalo ARO v Liberci s osmi lůžky. A přestože se počet pacientů od té doby zdvojnásobil, u lůžek k žádnému výraznějšímu navýšení nedošlo. „Místo osmi lůžek jich tu máme devět. To není moc. Víme, že dvanáct by byl rozumný počet, ideální pak čtrnáct,“ poukazuje primář ARO Dušan Morman.

Stěžejní oddělení liberecké nemocnice

Oddělení, které patří mezi jedno ze stěžejních v nemocnici, si tak musí poradit i v omezených podmínkách.

„Liberecká nemocnice má obecně velmi napjatou kapacitu a není momentálně kam rozšiřovat. Nicméně dobře nám funguje spolupráce s nemocnicemi, kam přesouváme pacienty s chronickým onemocněními. Zejména jde o nemocnice v Tanvaldě a Nymburku, kde je péče na velmi dobré úrovni,“ uvedl mluvčí nemocnice Václav Řičář.

Pro další pacienty pak ARO využívá lůžek na jednotkách intenzivní péče jednotlivých oddělení krajské nemocnice. Polepšit si má ARO co do rozšíření kapacit až s výstavbou Centra urgentní medicíny. To bude hotové v roce 2022.

Podle primáře trpí ARO i výrazným nedostatkem sester. A to i přesto, že dnes jich na oddělení pracuje šedesát, zatímco v roce 1978 jen dvacet. A lékařů bylo před čtyřiceti lety ještě méně, pouhých devět, dnes jich tam slouží čtyřicet tři. I přes personální potíže se ale liberecké ARO může pochlubit celorepublikovým úspěchem.

Lepší výsledky než je průměr v zemi

V léčbě těžkých zranění totiž vykazuje lepší výsledky, než je průměr v ČR nebo v sousedním Německu. Přesto se ale personál úmrtím na lůžku někdy nevyhne.

I proto se ARO zaměřuje na zlepšení v oblasti paliativní péče, tedy péče o pacienty, kteří nemají naději na vyléčení.

„Dnes je zcela běžné a žádoucí, aby nejbližší zůstávali u těchto pacientů až do poslední chvíle. Mohli je na jejich odchodu držet za ruku a podobně. V těch nejsmutnějších případech se snažíme co nejvíc zmírnit utrpení pacientů. Zaměřujeme se na jejich komfort, a aby strádali co nejméně,“ řekl primář.

Liberecké oddělení ARO se rovněž specializuje na léčení poruch srážlivosti krve a života ohrožujícího krvácení. V tom mu pomáhá přístroj zvaný rotační tromboelastrometrie, díky kterému během pěti až deseti minut získá lékař přehled o poruchách srážení krve.

To mu pak umožňuje rychlé rozhodnutí při záchraně pacienta. Když se krev posílá do laboratoře, čeká se na výsledky i tři čtvrtě hodiny.