Na fotografii Mohammeda Salema pracujícího pro britskou agenturu Reuters v Palestině je zachycená šestatřicetiletá Abu Maamar. Na klíně chová zabalené tělo své mrtvé pětileté neteře Saly, kterou zabila izraelská střela. Ta zasáhla jejich rodinný dům a vedle neteře zabila i další členy rodiny. Snímek vznikl ve městě Chán Júnis na jihu Pásma Gazy.
Sám fotograf ke snímku uvedl, že je pořídil jen několik dní poté, co jeho žena porodila. „Silný a smutný moment, který shrnuje, co se zde děje,“ dodal fotograf, který se už před třinácti lety dočkal v této soutěži dílčího ocenění za podobné téma. Porota ocenila celkovou kompozici snímku, byla prý pořízena citlivě a s respektem. Podle poroty prý obecně zosobňuje pocit nepředstavitelné ztráty.
Izrael operaci v Gaze zahájil v reakci na říjnový teroristický útok palestinského hnutí Hamás na jih Izraele.
Sérií roku se stal soubor fotografií nazvaných Valim-babena dokumentující problematiku stařecké demence na Madagaskaru. Snímky ukazují jednadevadesátiletého Paula, o kterého se stará jeho jednačtyřicetiletá dcera Fara. Přesně podle malgašského principu valim-babena - tedy že dospělé děti jsou povinny postarat se o své stárnoucí rodiče. Autorkou fotografií je Lee-Ann Olwage, která je pořídila pro magazín GEO a která chtěla upozornit na tento problém. Stařeckou demencí postižení lidé jsou totiž na africkém ostrově stigmatizováni.
Na všechny regionální vítěze se podívejte zde |
„Příběh se zaobírá univerzálním tématem zdraví skrze optiku rodiny a péče. Fotografie byly pořízeny s vřelostí a něhou a divákům připomínají lásku a blízkost nezbytnou v době celosvětových válek a agresí,“ uvedla porota k vítězné sérii.
Cenu za nejlepší dlouhodobý projekt si pak odnesla série Dvě zdi, kterou venezuelský fotograf Alejandro Cegarra nafotil pro The New York Times a Bloomberg. Zachytil na ní proměnu přístupu Mexika k přistěhovalcům. Kdysi otevřená země se k nim totiž v poslední době staví přísněji. Fotograf sám se v roce 2017 rozhodl opustit svou rodnou zemi a vydal se právě do Mexika. Porota ocenila jeho pohled zprostředkovaný vysloveně z první ruky.
Volný formát pak vyhrál evropský projekt nazvaný Válka je osobní. Její tvůrkyně Julia Kochetova v něm chtěla upozornit na soukromý aspekt války mezi Ruskem a Ukrajinou. Zatímco světová média o dva roky trvajícím konfliktu informují především pomocí map a ztrát na bojišti, ona se rozhodla vytvořit stránku ukazující, jak se za této války žije v každodenní realitě.
Oscar, Pulitzer i World Press Photo. Tým z Mariupolu postupně bere vše |
Slavnostní oznámení se uskutečnilo v Amsterdamu, kde je tak zahájena tradiční putovní výstava mířící do více než šedesáti světových metropolí. Fotografie si postupně prohlédnou návštěvníci v Londýně, Berlíně, Římě, Mexico City, Rio de Janeiru, Hong Kongu, Taipei, Sydney, Torontu či Tunisu. Praha v seznamu plánovaných výstav zatím nefiguruje.
Soutěž World Press Photo místo nominací už potřetí přistoupila k formátu, kdy porota vybírá vítěze šesti světových regionů: Afriky, Asie, Evropy, Severní + Střední Ameriky, Jižní Ameriky a Jihovýchodní Asie + Oceánie. Nový systém pomáhá odstranit kritizovanou disproporčnost nominací: v roce 2021 totiž jen sedm procent nových účastníků pocházelo z Jižní Ameriky, pět z jihovýchodní Asie a Oceánie a pouhá tři procenta z Afriky.
Vítězné fotografie letošního ročníku tedy opět vzešly z dříve oznámených vítězů jednotlivých regionů. Loni se vítězným snímkem stala fotografie z rozbombardované porodnice v jihoukrajinském Mariupolu od ukrajinského fotoreportéra agentury AP Jevhena Maloletky. Ten zachytil smrtelně zraněnou těhotnou ženu, kterou záchranáři odnášejí na nosítkách.
