Při rozhodování o této státní reprezentaci nás předběhlo například i Lucembursko, přestože - na rozdíl od České republiky - nemá v Benátkách k dispozici svůj výstavní pavilon.
S tím, aby se prezentace na benátském bienále vůbec stihla připravit, zápasí česká strana už po několikáté. Podle kurátorky Olgy Malé, která spolu s Karlem Srpem z Galerie hlavního města Prahy navrhla vítězný projekt Veroniky Bromové, bylo letos ve srovnání s minulým ročníkem, kdy spolupracovala na benátském bienále s Ivanem Kafkou, ještě méně času.
Důvodů je několik. První: "Před rokem 1989 řídil přípravy kompletně tehdejší ředitel Národní galerie v Praze Jiří Kotalík, takže veřejný spor o to, kdo a jak nominuje autory, nenastal," uvádí nynější ředitelka této galerie Dagmar Šefčíková, která svolala komisi, jež rozhodla o vítězi tuzemského konkursu.
Problémy dále nastaly po rozpadu společného státu se Slovenskem. Původně Československý pavilon, jehož autorem je vynikající architekt Otokar Novotný a v němž se zdejší umění prezentovalo poprvé v roce 1926, se stal předmětem sporu mezi oběma státy. Dodnes nejsou vyřešeny majetkové a provozní otázky, a navíc pravidelně vyvstává problém, jak pavilon rozdělit mezi umělce reprezentující na bienále oba sousední státy.
A důvod další: od reformy bienále v roce 1973 až do konce 80. let italští pořadatelé počítali s jistým předstihem. Ovšem v posledních letech nedodržují termíny. "První schůzka zástupců jednotlivých zemí, kde bylo zveřejněno jméno generálního komisaře, koncept a téma bienále, se obvykle konala na podzim a na jaře dalšího roku proběhla porada vyloženě organizační. Už po několikáté se však stalo to, že koordinační schůzka se koná až v lednu, tedy necelých pět měsíců před začátkem akce," vysvětluje Šefčíková. Proto většina zemí už před lety rezignovala a své kandidáty vybírá bez ohledu na téma bienále, ale tak, aby účast byla zajištěna profesionálně a s předstihem. "Letos jsme ovšem dospěli k názoru, že příště bychom se měli zařídit stejně," dodává ředitelka Národní galerie.
Komplikací je rovněž otázka, kdo vlastně má mít bienále za českou stranu na starosti. Agendu spojenou s prezentací českého umění v Benátkách předalo ministerstvo kultury Národní galerii v Praze, která je - jak říká Šefčíková - "pověřená organizováním bienále od a do zet". Oproti tomu se kurátoři letošního vítězného projektu Karel Srp a Olga Malá z Galerie hlavního města Prahy domnívají, že by "za složení a činnost komise rozhodující o české reprezentaci v Benátkách mělo nést přímou odpovědnost ministerstvo kultury. Národní galerie v Praze coby instituce zaručující jen kontinuální správu pavilonu by měla vstupovat do hry až po vyhlášení vítězného projektu," upřesňují Malá se Srpem. Podle nich je totiž pouze v silách ministerstva svolat například koordinovanou česko-slovenskou komisi, jež jediná může rozhodnout o společném projektu.
Jistá naděje tu je: nedávno byla po schůzce ministrů Milana Kňažka a Pavla Dostála ustavena pracovní skupina zástupců obou zemí. Ta snad rozhodne o budoucnosti pavilonu a vzájemné koordinaci příprav na bienále.
S tím, aby se prezentace na benátském bienále vůbec stihla připravit, zápasí česká strana už po několikáté. Podle kurátorky Olgy Malé, která spolu s Karlem Srpem z Galerie hlavního města Prahy navrhla vítězný projekt Veroniky Bromové, bylo letos ve srovnání s minulým ročníkem, kdy spolupracovala na benátském bienále s Ivanem Kafkou, ještě méně času.
Důvodů je několik. První: "Před rokem 1989 řídil přípravy kompletně tehdejší ředitel Národní galerie v Praze Jiří Kotalík, takže veřejný spor o to, kdo a jak nominuje autory, nenastal," uvádí nynější ředitelka této galerie Dagmar Šefčíková, která svolala komisi, jež rozhodla o vítězi tuzemského konkursu.
Problémy dále nastaly po rozpadu společného státu se Slovenskem. Původně Československý pavilon, jehož autorem je vynikající architekt Otokar Novotný a v němž se zdejší umění prezentovalo poprvé v roce 1926, se stal předmětem sporu mezi oběma státy. Dodnes nejsou vyřešeny majetkové a provozní otázky, a navíc pravidelně vyvstává problém, jak pavilon rozdělit mezi umělce reprezentující na bienále oba sousední státy.
A důvod další: od reformy bienále v roce 1973 až do konce 80. let italští pořadatelé počítali s jistým předstihem. Ovšem v posledních letech nedodržují termíny. "První schůzka zástupců jednotlivých zemí, kde bylo zveřejněno jméno generálního komisaře, koncept a téma bienále, se obvykle konala na podzim a na jaře dalšího roku proběhla porada vyloženě organizační. Už po několikáté se však stalo to, že koordinační schůzka se koná až v lednu, tedy necelých pět měsíců před začátkem akce," vysvětluje Šefčíková. Proto většina zemí už před lety rezignovala a své kandidáty vybírá bez ohledu na téma bienále, ale tak, aby účast byla zajištěna profesionálně a s předstihem. "Letos jsme ovšem dospěli k názoru, že příště bychom se měli zařídit stejně," dodává ředitelka Národní galerie.
Komplikací je rovněž otázka, kdo vlastně má mít bienále za českou stranu na starosti. Agendu spojenou s prezentací českého umění v Benátkách předalo ministerstvo kultury Národní galerii v Praze, která je - jak říká Šefčíková - "pověřená organizováním bienále od a do zet". Oproti tomu se kurátoři letošního vítězného projektu Karel Srp a Olga Malá z Galerie hlavního města Prahy domnívají, že by "za složení a činnost komise rozhodující o české reprezentaci v Benátkách mělo nést přímou odpovědnost ministerstvo kultury. Národní galerie v Praze coby instituce zaručující jen kontinuální správu pavilonu by měla vstupovat do hry až po vyhlášení vítězného projektu," upřesňují Malá se Srpem. Podle nich je totiž pouze v silách ministerstva svolat například koordinovanou česko-slovenskou komisi, jež jediná může rozhodnout o společném projektu.
Jistá naděje tu je: nedávno byla po schůzce ministrů Milana Kňažka a Pavla Dostála ustavena pracovní skupina zástupců obou zemí. Ta snad rozhodne o budoucnosti pavilonu a vzájemné koordinaci příprav na bienále.
