Michal Singer patří k nejsuverénnějším zjevům své generace. Místo obrazu mediálního vždy raději maloval obrazy skutečné, namísto akademického studia zvolil samostudium, před odtažitým konceptem dával a dodnes dává přednost bezprostřednímu kontaktu s barvami a plátnem. Výstava Muž s ohnivou koulí je ohlédnutím za poslední dekádou jeho bohatého díla.
Michal Singer
|
Narodil se v Praze, vystudoval filozofii a politickou ekonomii na FF UK, poté pracoval v kotelně, po roce 1989 působil jako grafik a výtvarný redaktor v týdeníku Respekt. Od roku 1993 je na volné noze. Maluje, kreslí, věnuje se koláži i nástěnné mozaice. Píše poezii, prózu, aforismy i esejistické texty. Vydal knížku kreseb Co jsem viděl, co jsem snil, co jsem slyšel, kde jsem byl! (1997) a sbírku básní Shell – námořnická trilogie (2001). Uspořádal na třicet samostatných výstav v Čechách, na Slovensku, V Lotyšsku, Litvě, Slovinsku, ve Francii i Německu; účastnil se řady výstav skupinových.
Výstavu doprovází katalog, který představuje jak autorovo dílo výtvarné, tak slovesné. Autor publikace Radim Kopáč malířovu práci charakterizuje mj. takto: "Michal Singer se po časové ose vrací k nejpřevratnějšímu, tj. postimpresionistickému období malby, které si bezpečně drží od těla jak školy, vychovávající k epigonství, tak podřízenost vnějšímu modelu, čili veristickému přepisu jevové skutečnosti."
"Nulovým stupněm" Singerova rukopisu je podle Kopáče éra avantgardy; v užším záběru první dvě tři dekády 20. století, jimž dominují fauvistické, expresionistické a kubistické tendence, v širším pojetí etapa otevřená munchovským symbolismem a uzavřená nejsvébytnějšími výhonky pop-artu, tj. pracemi Roye Lichtensteina, živenými estetikou komiksu, a zejména funkčně rytmizovaný tvarový i barevný redukcionismus Keitha Haringa.
"Svojí rezignací na spektrum možností, které uživateli nabízejí aktuální audiovizuální média, vrátil Singer do hry nejcennější a nejsmysluplnější moment tvoření – bezprostřední, vřelý až zběsilý kontakt umělce s dílem, možnost otisknout či spíše vrýt do plochy plátna své okamžité afekty a tenze. Jinými slovy: předat obrazu sebe," píše Radim Kopáč.
