"Divů je tu fůra a já mám jen búra a k tomu moře bláta a kraválu," tak vzpomínala Dagmar Hochová na časy svého dětství, když se v Dejvicích kousek od "Kulaťáku" na svatého Matěje objevila pouť s kolotoči, houpačkami a střelnicí s terči. Na počátku šedesátých let se s foťákem na náměstí plné atrakcí vrátila.
"Pouť už nebyla tak atraktivní jako v mé paměti. Ale byla velmi živá a hodně lidí tam očumovalo. To prostředí se nabízelo k focení," vzpomíná ve stejnojmenné publikaci umělkyně, která prý během focení zapomněla, že "žijeme hlídaní v komunismu".
Pouliční slavnosti na snímcích odrážejí dějiny města a divák se těžko zbavuje naléhavosti doby čpící politickými procesy i vlivem stalinistického Sovětského svazu. Z křečovitých úsměvů klaunů i principálů vyzařují hrůza, strnulost i děs.
Kurátor výstavy Jan Rous cyklus Matějská pouť doplnil o sérii snímků, na kterých Dagmar Hochová zdokumentovala setkání legionářů z první světové války. Jejich neformální pochod ke hrobu Tomáše G. Masaryka v Lánech ukazuje, že fotografka získala důvěru legionářů a že se jí podařilo navázat s nimi úzký kontakt. Lidem, kteří pomáhali vytvořit Československo a jejichž jména nikdo dobře nezná, propůjčila humanistickou tvář.
Zapomenutí legionáři
A co přivedlo kurátora výstavy k myšlence tyto dva tematicky odlišné cykly spojit na jedné výstavě? "Celá výstava se vyhýbá známým tvářím. Jsou zde fotky legionářů, jež komunistický režim zatlačil do anonymity, a dětí na matějské pouti," vysvětluje kurátor.
Podle jeho úvodních slov k výstavě Hochová dokázala zachytit okamžiky, jež vystihovaly osobitost aktérů. Dokázala se také oprostit od předpojatého vidění a ukázat prostor proměňující se v čase.
Hochová a portrétyDagmar Hochová je známá i svými snímky z polistopadové doby. Fotila politiky i umělce, kteří po pádu komunismu začali spolupracovat v rámci Občanského fóra. Fotografie osobností, kterým vévodí Václav Havel, se dají se dají koupit v katalogu. Vystavené exponáty pocházejí z pozůstalosti a jsou neprodejné. Těžce nemocná Dagmar Hochová před nedávnem své fotografie odkázala jedné galerii, která podle kurátora výstavy Rouse nechce zveřejnit své jméno. "Instituce nejeví o její práci až takový zájem, a já jsem však přesvědčen, že její dílo má nesmírný význam," zdůvodňuje Rous uspořádání výstavy. |
