Vítěz ceny Jindřicha Chalupeckého, u jejíhož zrodu v roce 1990 stáli dramatik Václav Havel, básník a výtvarník Jiří Kolář a výtvarník Theodor Pištěk, získá 50 tisíc korun, dále určité prostředky na další uměleckou tvorbu a šestitýdenní stipendijní pobyt v New Yorku.
Bude to jeden z pětice Eva Sceránková, Eva Koťátková, Zbyněk Baladrán, Jakub Hošek a Jan Nálevka. Minulý týden občanské sdružení vedené výtvarníkem Janem Mertou, které cenu spravuje, zahájilo výstavu finalistů soutěže.
Od minulých let se přehlídka liší hlavně tím, že se přesunula z jednoho prostoru do pěti galerií. Ucelený dojem z výstavy tak organizátoři vyměnili za možnost představit alternativní galerie prezentující mladé umění: Galerii NoD, Entrance, Etc, AM 180, Galerii Jelení.
V minulých letech byla díla finalistů pohromadě, a tvořila tak ucelený dojem souborné výstavy. Divák měl možnost lépe posoudit, jaké dílo ho oslovuje nejsilněji. Letos dostal každý z pěti finalistů k dispozici vlastní prostor, takže jejich prezentace vypadá spíše jako pět samostatných výstav. Galerie navíc nejsou zrovna blízko sebe, tudíž prohlídka všech finalistů se může přeměnit ve zdlouhavou misi Prahou.
Rozdělení výstavy do několika prostor má však i světlé stránky. Je chvályhodné, že se organizátoři snaží představit jinak málo známé nezávislé galerie, které navíc působí příjemně domácky. Návštěvník tak může nabýt dojmu, že umělec tu žije a pracuje.
Jakub Hošek (1979)
Vystavuje v Galerii AM 180 (Bělehradská 45, Praha 2), kde příchozího nejspíš uvítá - je totiž jejím zakladatelem a kurátorem. Absolvoval malířskou školu Vladimíra Skrepla na pražské AVU. Jeho malba i užitá grafika se doplňují s jeho životním stylem - s kulturou hudebních plakátů, komiksů, obalů alb, grafického designu. Do obrazů vkládá texty oblíbených skladeb, jindy kombinuje surrealistické prvky
s náznaky abstrakce, jako například v nyní vystaveném obrazu Your Acne is a Pearl (Tvé akné je perla).
Vůbec je jeho svět, představený na výstavě, surrealisticky laděný a trochu temný, avšak velmi živý. Vlivy hudby a písma jsou patrné i v trojrozměrných nástěnných objektech, které Hošek představuje poprvé.
Pavla Sceránková (1980)
Absolventka AVU představuje svou prostorovou instalaci nazvanou německy Umzug v Galerii Entrance (Křižíkova 38, Praha 8). Ve své práci rozvíjí soudobé pojetí sochařské práce. Využívá nalezené materiály a vytváří různá nečekaná spojení, jež umožňují vidět svět z nových a nečekaných perspektiv.
Sceránková také patří do nejmladší generace tvůrců videoartu. A proč svůj projekt nazvala tak zvláštně? "Líbil se mi zvuk německého slova Umzug, které znamená stěhování," vysvětluje autorka.
Zbyněk Baladrán (1973)
Přeměnil část Galerie NoD (Dlouhá 33, Praha 1) na kinosál, ve kterém představuje ve dvou verzích, české a anglické, patnáctiminutový film nazvaný Teorie práce. "Inspirovala mne obří budova nového ústředí ČSOB od architekta Pleskota. Představuje pro mne nástroj reformy instituce," říká umělec.
Jeho video, ve kterém se střídavě objevují matematické diagramy a hlavy dvou herců, je ironickou úvahou o lidské práci. Absolvent AVU pracuje s názorem, že v umění jde spíš než o vytváření krásných předmětů o snahu vymezit náš vztah k realitě. Hodně se zabývá rovněž mechanismy paměti a vizuální historií.
Eva Koťátková (1982)
Výtvarnice, která se představuje v Galerii Jelení (Drtinova 15, Praha 5), originálním způsobem propojuje performanci a sochařství. Její akce, objekty a kresby mají dadaisticky rozpustilý smysl pro humor: tentokrát se projevuje i v tom, že se do galerie vstupuje oknem.
Návštěvník se musí téměř proplazit několikametrovým koridorem vysokým něco málo přes metr. A galerii samu přeměnila v cosi jako originální obývák. Vtipné situace vytváří Koťátková i ve svých videoinstalacích.
Jan Nálevka (1976)
Svou videoinstalaci umístil v Galerii Etc (Dlouhá 33, Praha 1). Na výstavě z pláten umístěných na stěnách vyskakují černá a bílá písmena tak rychle, že je divák nestačí spojit dohromady, aby z nich vznikl souvislý text. A kdyby to stihl, vyšly by mu reklamní texty z tisku. Efekt vyvolaný střídáním černých a bílých ploch působí vizuálně dost agresivně. Kontrastem je melancholická hudba na klavír, která videoinstalaci doprovází. Dílo diváka dráždí a zároveň hypnotizuje.
