Obálka nového vydání Hájkovy kroniky (2013)
Hájkova kronika patří bezesporu k nejznámějším literárním dílům v českém jazyce. A to bez ohledu na to, že její obsahová a pramenná hodnota je právem zpochybňována už od druhé poloviny 18. století.
Kronika totiž patří k cenným dílům především po čistě literární stránce a sehrála významnou roli v dobách národního obrození jako kniha napsaná před "obdobím temna" (jehož jiráskovskou temnotu samozřejmě dnes nahlížíme také poněkud odlišně) v podstatě negermanizovanou češtinou.
Václav Hájek z Libočan byl rodem nižší šlechtic, narozený někdy koncem 15. století. Nejprve protestantský kněz přestoupil v roce 1521 ke katolicismu. V době farářování na Tetíně začal na popud české šlechty, která práci financovala, pracovat na shromažďování pramenů pro svoji kroniku.
"Vlastní psaní zabralo šest let a trvalo do jara 1539. Autor se pak obrátil na Ferdinanda I. s žádostí o udělení privilegia, které by po 10 let v Českém království i v říši zapovídalo jakoukoli konkurenční reedici i nekontrolovaný obchod," uvádí v doslovu současné edice literární historik Petr Voit. Kronika byla vytištěna v roce 1541 a císařské privilegium bylo v samém úvodu knihy uvedeno. Autor zemřel o dvanáct let později.
Titulní list prvního vydání Hájkovy kroniky (1541)
"Kronika česká není pouze kronikou, historickým čtením, v němž Hájek uspořádává nalezený materiál, aby zachoval paměť o svém národu, jeho počátcích a nejvýznamnějších událostech, ale i velkolepým traktátem o harmonickém uspořádání společenství Čechů, o řešení jejich vnitro i zahraničněpolitických a ekonomických problémů. Traktátem o to pozoruhodnějším, že není vtělen do podoby učeného humanistického pojednání teoretického rázu, nýbrž využívá ve své persvazi převážně postupů beletristických," píše editor nového vydání, jazykovědec Jan Linka.
Linkova edice v knize s původními ilustracemi byla pořízena metodou tzv. transkripce. Tedy přepsáním původního textu do současného gramatického a hláskového systému, takže ji lze de facto bez problémů číst a užít si dobového jazyka i způsobu autorova vyprávění, byť samozřejmě s vynaložením zvýšené pozornosti.
Na přiloženém CD pak najdeme elektronickou verzi v tzv. transliteraci, tedy věrný přepis originálu do současné tištěné latinky. Zájemci o nahlédnutí do digitalizovaného originálu prvního vydání pak mají možnost na stránkách Ústřední knihovny Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.
List z prvního vydání Hájkovy kroniky (1541)
S obsahovou důvěryhodností kroniky, jež začíná příchodem Čechů pod Říp a končí nástupem Ferdinanda I. Habsburského na český trůn (1526) už je samozřejmě větší problém. Nejen proto, že Hájek byl skutečně spíše beletristou než historikem, ale i proto, že pracoval "pod dohledem" katolicky orientovaného prostředí.
Díky tomu jeho kronika sice unikla na rozdíl od řady podobných děl protireformačním nástrahám, její nespolehlivost, na kterou poukazovali mnozí historikové včetně Gelasia Dobnera, Josefa Dobrovského či Františka Palackého, je však evidentní.
Což ovšem nikterak nesnižuje význam současného vydání, které je v pro nás "čitelné" podobě vlastně vůbec první: zahájenou prvorepublikovou edici nedovolila dokončit druhá světová válka a na začátku 80. let 20. století se podařilo vydat pouze nekompletní výbor.
