Umění falzifikace
Už sám název knihy a titulní stránka, pojatá ve stylu dvouhlavých hracích karet, nadhazují jedno z témat, která se publikací linou od začátku do konce. Lze jej totiž vnímat jako Umění falzifikace i Falzifikace umění. Autor přiznává, že činnost podvodníků, kteří z různých důvodů napodobují autorské rukopisy slavných malířů, je vlastně také velké umění svého druhu.
Charney vysvětluje, že snaha „snadno zbohatnout“ (ona snadnost je samozřejmě přímo úměrná řemeslnému talentu falzifikátorů) bývá často až druhotným motivem. Jako hlavní důvod zmiňuje „chuť otestovat si vlastní schopnosti a sílu talentu, pomstít se uměleckému establishmentu, který nad ním ohrnuje nos, ale také snahu dosáhnout slávy a uznání“.
Mezi těmi, jejichž příběhy autor vypráví, je řada skutečných padělatelských hvězd, mistrů svého řemesla. Tak dovedných, že se na ně snad ani sběratel, jenž se nechal nachytat, nemůže hněvat. A některé příběhy doslova fascinují.
Modigliani versus Elmyr de Hory Vlevo je portrét Jeanne Hébuternové, zvaný Modré oči, který namaloval slavný Ital. Vpravo Portrét ženy, který v Modiglianiho stylu namaloval jeden z nejslavnějších padělatelů.
Například ten o Elmyru de Horym, specialistovi na nápodobu Matisse, Picassa a Modiglianiho. Sám zdůrazňoval, že nikdy nepadělal jejich signatury na obrazech a netvrdil, že jsou autentické.
I přesto, že jej prodejci jeho falz celý život brali na hůl, velmi zbohatl a ve vězení pobyl pouhé dva měsíce, a to ještě „jen“ za homosexualitu a zločinné spolčování, nikoli za umělecké podvody. O jeho životě nakonec natočil dokument oscarový Orson Welles.
