A tak Húrina přivedli před Morgotha; Morgoth totiž dík svým kouzlům a svým špehům věděl, že Húrin je královým přítelem, a pokusil se ho zastrašit pohledem. Húrin se však ještě zastrašit nedal a Morgothovi vzdoroval.
Proto ho dal Morgoth zakovat do řetězů a podrobit pomalému mučení; po chvíli však za ním přišel a dal mu na vybranou: svobodně odejít, kam bude chtít, nebo obdržet moc a postavení největšího z Morgothových velitelů, jen když mu zjeví, kde má Turgon svou pevnost, a cokoli jiného, co ví o králových úradcích.
Húrinovy děti dobývají světHúrin Stálý se mu však vysmál: „Jsi slepý, Morgothe Bauglire, a slepý budeš vždy, protože vždy vidíš jen tmu. Nevíš, co vládne srdcím lidí, a i kdybys věděl, dát bys to nemohl. Avšak blázen je ten, kdo přijme, co Morgoth nabízí. Nejprve si vezmeš cenu a slib pak nesplníš; a kdybych ti řekl, nač se ptáš, dostal bych jenom smrt.“
Nato se Morgoth zasmál: „Ještě mě o ni možná budeš prosit.“ Potom vzal Húrina k Haudh-en-Nirnaethu. Byl tehdy čerstvý a páchl smrtí. Morgoth postavil Húrina na jeho vrcholek a vyzval ho, ať se podívá na západ k Hithlumu a pomyslí na manželku, syna a ostatní příbuzné. „Nyní totiž bydlí v mé říši,“ ušklíbl se Morgoth, „a jsou mi vydáni na milost.“
„Žádnou nemáš,“ opáčil Húrin. „Přes ně si ale na Turgona nepřijdeš, vždyť jeho tajemství neznají.“
Tu Morgotha přemohl vztek a odsekl: „Mohu si však přijít na tebe a na celý tvůj prokletý rod, a zlomíš se o mou vůli, i kdybys byl celý z oceli.“ Vzal dlouhý meč, který tam ležel, a zlomil jej Húrinovi před očima, takže mu úlomek zranil tvář; Húrin však nezbledl.
Pak Morgoth napřáhl dlouhou paži k Dorlóminu, proklel Húrina a Morwen i jejich potomstvo a pravil: „Hle! Stín mé myšlenky bude na nich ležet, kamkoli půjdou, a moje nenávist je bude pronásledovat až na konec světa.“
Húrin však odvětil: „Mluvíš marně. Nemůžeš je totiž vidět, ani je z dálky ovládat. Nemůžeš, dokud si zachováš tuto podobu a budeš toužit být viditelným králem na zemi.“
Morgoth se obrátil k Húrinovi: „Hlupáku, maličký mezi lidmi, kteří jsou nejmenší z těch, kdo mluví! Viděl jsi Valar, nebo jsi změřil moc Manwëho a Vardy? Znáš dosah jejich myšlenek? Nebo si snad myslíš, že na tebe myslí a mohou tě z dálky zaštítit?“
„Nevím. Mohlo by to tak ovšem být, kdyby to bylo jejich vůlí. Starší král totiž nebude zbaven trůnu, dokud trvá Arda.“
„Sám to říkáš,“ ušklíbl se Morgoth, „protože Starší král jsem já: Melkor, první a nejsilnější ze všech Valar, který byl dřív než svět a utvořil jej. Na Ardě leží stín mého záměru a vše, co v ní je, se pomalu a jistě sklání před mou vůlí. Ale na všechny, které miluješ, má myšlenka dolehne jako mrak Sudby a přivede je do tmy a zoufalství. Kamkoli půjdou, vyvstane zlo. Kdykoli promluví, jejich slova poskytnou špatnou radu. Cokoli učiní, obrátí se proti nim. Zemřou bez naděje, proklínajíce
život i smrt.“
Húrin však odpověděl: „Zapomínáš, s kým mluvíš? Takové věci jsi říkal už dávno našim otcům; my jsme však z tvého stínu unikli. A teď tě známe, protože jsme pohlédli do tváře těm, kteří viděli Světlo, a slyšeli hlasy, jež mluvily s Manwëm. Byl jsi dříve než Arda, jiní však také, a tys ji neutvořil. A nejsi ani nejsilnější; vyplýtval jsi totiž svou sílu sám na sebe a promarnil ji ve své vlastní prázdnotě. Už nejsi víc než uprchlý nevolník Valar a stále na tebe čeká jejich řetěz.“
„Naučil ses nazpaměť lekce svých pánů. Takové dětinské moudro ti však nepomůže, teď když všichni utekli.“
„Řeknu ti tedy poslední věc, nevolníku Morgothe, a ta není zmoudrosti Eldar, ale je mi v tuto hodinu vložena do srdce. Ty nejsi Pán lidí, a nebudeš, i kdyby pod tvou vládu padla celá Arda i Menel. Za Kruhy Světa již nebudeš pronásledovat ty, kdo tě odmítnou.“
„Za Kruhy Světa je pronásledovat nebudu, protože za Kruhy Světa je jen Nicota. Avšak uvnitř nich mi neuniknou, dokud nevstoupí do Nicoty.“
„Lžeš,“ odsekl Húrin. „Uvidíš a přiznáš, že nelžu,“ opáčil Morgoth. Odnesl Húrina zpátky do Angbandu a posadil ho na kamenný stolec na vysokém výčnělku Thangorodrim, odkud mohl z dálky vidět Hithlum na západě a kraje Beleriandu na jihu. Tam byl Morgothovou mocí upoután; Morgoth stanul vedle něho, znovu ho proklel a vložil na něj svou moc, takže se nemohl pohnout z onoho místa ani zemřít, dokud ho Morgoth nepropustí.
„Nyní tu seď,“ prohlásil Morgoth, „a dívej se na země, kde na ty, jež jsi mi vydal do rukou, přijde zlo a zoufalství. Opovážil ses mi posmívat a zpochybnil jsi moc Melkora, Pána osudů Ardy. Proto budeš vidět mýma očima a slyšet mýma ušima a nic ti nebude skryto.“
