"Čtený text není nic pro mne - zdržuji a vůbec je spousta lidí vhodnějších pro tuhle disciplínu než já," prohlašoval Schmitzer. Nakonec to dopadlo tak, že je hlavním a jediným protagonistou kompaktního disku s pohádkou Boženy Němcové Neohrožený Mikeš.
Za jeho vypravěčským debutem stojí kolega ze Studia Ypsilon Jan Jiráň; nabídl mu spolupráci a zároveň se nahrávky ujal coby režisér. "Jirka klopýtá přes text i při čtených zkouškách v divadle," potvrzuje Jiráň. Handicap kolegy a kamaráda však pro něho představoval výzvu - už před časem ho obsadil do menší role v nahrávce Klapzubovy jedenáctky a teď mu svěřil první sólový titul.
Nejprve bylo třeba vybrat vhodnou předlohu.
Původně se měl točit Kocour Mikeš, z něj však sešlo kvůli problémům s právy. "Náhodou jsem pak narazil na prastarou pohádkovou knížku Boženy Němcové s věnováním mojí mámě," vzpomíná Jiří Schmitzer. A v ní objevil Neohroženého Mikeše, který se jemu i Jiráňovi okamžitě zalíbil - a nejen proto, že se hlavní hrdina jmenoval stejně jako kocour z dříve plánované knihy. Byla tu věhlasná autorka a klasická, ale ne příliš známá pohádka s atraktivním dějem.
V nahrávce je příběh bohatší o několik krátkých písniček, jež napsal a nazpíval Jiří Schmitzer, ale jinak Jiráň text respektoval a nesnažil se o jeho přepis do současné češtiny. "Staré a dobré pohádky se obejdou bez inovací," konstatuje. "Je to stejně nesmyslné, jako by se někdo pokoušel inovovat tulipán. Ostatně jsou autoři, na jejichž dílo nemá čas vliv. Shakespeare je mnohem starší než Němcová a hraje se dodnes." Práce na desce prý inspirovala Schmitzera k tomu, že se ponořil do četby i dalších pohádkových knížek. "Najednou se mi lépe začíná komunikovat s dětmi," poznamenává. "Ne snad proto, že jsem si něco konkrétního přečetl, ale proto, že se mi vynořily dávno zapomenuté věci a události z mého dětství a jejich poezie." "Klopýtal, koktal, chrchlal a chechtal se," popisuje Schmitzerův vypravěčský styl při natáčení Jan Jiráň. "Zároveň si ale s textem dokázal úžasně pohrát a nabízel v intonaci a zabarvení hlasu tak skvělé možnosti, že bylo těžké rozhodnout, která je lepší." Zatímco sama nahrávka zabrala pár odpolední, sestřih získaného materiálu trval kvůli těm nekonečným přebreptům dva měsíce. Ten nápor neunesl počítač ve střižně, který se po dokončení desky porouchal. Ale výsledek stojí za to - Jiří Schmitzer tu vystupuje coby rozený vypravěč pohádek. "Těším se, až si pohádku poslechne nějaký jiný režisér a Jirku si třeba obsadí do rozhlasové hry," dodává Jiráň.
Za jeho vypravěčským debutem stojí kolega ze Studia Ypsilon Jan Jiráň; nabídl mu spolupráci a zároveň se nahrávky ujal coby režisér. "Jirka klopýtá přes text i při čtených zkouškách v divadle," potvrzuje Jiráň. Handicap kolegy a kamaráda však pro něho představoval výzvu - už před časem ho obsadil do menší role v nahrávce Klapzubovy jedenáctky a teď mu svěřil první sólový titul.
Nejprve bylo třeba vybrat vhodnou předlohu.
Původně se měl točit Kocour Mikeš, z něj však sešlo kvůli problémům s právy. "Náhodou jsem pak narazil na prastarou pohádkovou knížku Boženy Němcové s věnováním mojí mámě," vzpomíná Jiří Schmitzer. A v ní objevil Neohroženého Mikeše, který se jemu i Jiráňovi okamžitě zalíbil - a nejen proto, že se hlavní hrdina jmenoval stejně jako kocour z dříve plánované knihy. Byla tu věhlasná autorka a klasická, ale ne příliš známá pohádka s atraktivním dějem.
V nahrávce je příběh bohatší o několik krátkých písniček, jež napsal a nazpíval Jiří Schmitzer, ale jinak Jiráň text respektoval a nesnažil se o jeho přepis do současné češtiny. "Staré a dobré pohádky se obejdou bez inovací," konstatuje. "Je to stejně nesmyslné, jako by se někdo pokoušel inovovat tulipán. Ostatně jsou autoři, na jejichž dílo nemá čas vliv. Shakespeare je mnohem starší než Němcová a hraje se dodnes." Práce na desce prý inspirovala Schmitzera k tomu, že se ponořil do četby i dalších pohádkových knížek. "Najednou se mi lépe začíná komunikovat s dětmi," poznamenává. "Ne snad proto, že jsem si něco konkrétního přečetl, ale proto, že se mi vynořily dávno zapomenuté věci a události z mého dětství a jejich poezie." "Klopýtal, koktal, chrchlal a chechtal se," popisuje Schmitzerův vypravěčský styl při natáčení Jan Jiráň. "Zároveň si ale s textem dokázal úžasně pohrát a nabízel v intonaci a zabarvení hlasu tak skvělé možnosti, že bylo těžké rozhodnout, která je lepší." Zatímco sama nahrávka zabrala pár odpolední, sestřih získaného materiálu trval kvůli těm nekonečným přebreptům dva měsíce. Ten nápor neunesl počítač ve střižně, který se po dokončení desky porouchal. Ale výsledek stojí za to - Jiří Schmitzer tu vystupuje coby rozený vypravěč pohádek. "Těším se, až si pohádku poslechne nějaký jiný režisér a Jirku si třeba obsadí do rozhlasové hry," dodává Jiráň.
