Když letos v březnu vyšla první část románu Chaima Cigana nazvaná Altschulova metoda, bylo jasné, že jméno autora je pseudonymem. "Nečekal jsem, že mě odhalí tak brzy," přiznává Karol Sidon, vrchní zemský a pražský rabín, který za knihou stojí. Původně je spisovatel a dramatik. "Rabínovat se nedá věčně. A asi jediné řemeslo, které umím, kromě toho, co dělám, je psaní," dodává.
Není ale rozhodně jediným autorem, který se skryl za pseudonymem. A nejde jen o slavnou J. K. Rowlingovou, jejíž hra na Roberta Galbraitha nevydržela ani jednu sezónu, nebo o Stephena Kinga, který si coby Richard Bachman testoval, zda se dokáže dostat na výslunní podruhé. Namátkou: Mark Twain, Maxim Gorkij, Jack London, George Orwell, George Sandová nebo Romain Gary. A také Ivan Olbracht, Karolína Světlá, Otokar Březina, ze současných českých spisovatelů pak Egon Bondy, Jakuba Katalpa, J. H. Krchovský, Ti všichni se ve skutečnosti jmenovali či jmenují jinak.
Čtěte v sobotu
Více o pseudonymech spisovatelů a rozhovor s rabínem Sidonem čtěte v příloze MF DNES Scéna.
Proč vlastně autoři pod cizím jménem píší? Někdy ve snaze oddělit svoje "civilní" povolání od toho spisovatelského. To byl případ vědce a matematika Lewise Carolla. Původně se jmenoval Charles Dodgson. Jako Dodgson se věnoval vědecké kariéře a publikování, jako Caroll napsal Alenku v kraji divů. "Když mi přijde dopis na jméno Lewis Caroll, prostě vím, čeho se týká," tvrdil.
Jiné důvody měla George Sandová - v češtině ovšem nevyzní tak naléhavě, jako ve francouzštině, tam se její jméno píše George Sand a není z něj tedy patrné, že se jedná o ženu. Původně se tahle spisovatelka - bojovnice jmenovala Amantine Aurore Lucile Dupin de Francueil. Nezměnila si jméno kvůli jeho délce, ale proto, aby kvůli ženskému jménu někdo nepředjímal kvalitu jejích knih.
Eric Arthur Blair alias George Orwell si zase prý zvolil pseudonym proto, aby bylo jasné, že je Britem. George jasně odkazuje na monarchii, Orwell je pak jméno říčky, která protéká přes Ipswich.
Asi nejznámější světový spisovatel píšící pod pseudonymem byl Romain Gary, mistr mystifikace: když v roce 1980 zemřel, vyšlo najevo, že jiný francouzský spisovatel Emil Ajar vůbec neexistuje, že si ho Gary stvořil a pod jeho jménem napsal čtyři romány. Díky této dvojí identitě dokonce Gary "porušil" pravidla prestižní Goncourtovy ceny, kterou lze získat pouze jednou za život. Jenomže on ji má dvakrát - v roce 1956 ji dostal jako Gary, v roce 1975 jako Ajar - porota mu cenu přiřkla za knihu Život před sebou, která je u nás možná známější, než texty, jež napsal pod svým pravým jménem.
I mezi českými spisovateli jsou mystifikátoři. Stačí vzpomenout na Václava Hanku a Josefa Lindu s jejich Rukopisy, které odhalil až Tomáš Garrigue Masaryk. A na Miloše Urbana, který si pohrál s rukopisy nadruhou - když napsal svůj román Poslední tečka za rukopisy, jako autora uvedl Josefa Urbana. Odhalit ho však bylo možné jen s knihou v ruce - copyright na zadní straně byl vypsaný na správné jméno.
A máme poměrně nedávné historii i jeden případ mystifikace, který dopadl spíš ostudou: Jan Cempírek vyhrál v roce 2009 s knihou Bílej kůň, žlutej drak Cenu Knižního klubu. Jenomže nikoli jako Cempírek, ale jako smyšlená vietnamská autorka Lan Pham Thi. Jejím jménem dokonce poskytl emailové rozhovory médiím.
