RECENZE: Chmaták makak kápový. Opice od Petra Nikla se po nikom neopičí

Všeuměl a kutil Petr Nikl, přední postava zdejšího výtvarného provozu od počátku osmdesátých let po dnešek, vydal v pražském nakladatelství Meander svou novou knihu. Podruhé přišly v jeho bibliografii ke slovu opice.

Petr Nikl | foto: MAFRA

Loni byly v názvu jejich jinotaje, letos jsou to jiné taje. Loňská knížka Petra Nikla s názvem „Jino taje opic“ zářila zlatožlutě, ta letošní (“Jiné taje opic“) se hlásí o slovo v modré. A nejen o slovo, také o obraz.

Niklova novinka Jiné taje opic nabízí potenciálnímu uživateli v první řadě krásnou novou abecedu. Podobně jako svého času poetisté Vítězslav Nezval a Karel Teige ve spolupráci s tanečnicí Milčou Mayerovou. Opice, kreslené černobílou linkou a stínované ve škále šedi, zaujímají v Niklově knize nejrůznější pózy tak, aby připomínaly jednotlivé litery. Ale jen připomínaly, protože ta abeceda je něco jako hádanka.

Čtenář, potažmo divák musí nejdřív luštit, aby se mu dostalo odměny v podobě Niklových veršů. Rýmovaných, psaných nejčastěji na lehce tajemnou, ovšem i zábavnou notu. Třeba Makak kápový: „Kdo vzal rohlík makový / chmaták makak kápový.“

Makak jako pouliční pátrač

Pokud čtenář, ať dětský, či dospělý, tápe a opice mu před očima jen kroutí ocasem a všelijak tančí po velkoformátových stránkách knihy, může posloužit úvodní nápověda – stručná charakteristika vybraného opičího druhu.

Zmíněný makak je tu prezentovaný jako „pouliční pátrač v odpadkových koších“. A pokud nepomůže ani nápověda, je samozřejmě k mání řešení, skryté pod hlavičkou závěrečného obsahu.

Jiné taje opic

90 %

autor: Petr Nikl

nakladatel: Meander

Niklova kniha nenabízí jen novou, po zvířecím způsobu laděnou abecedu. Není jen pozvánkou ke hře na schovávanou mezi obrazy a slovy. Jde rovněž o artefakt, jedinečnou práci, ukázku Niklova výtvarného mistrovství, jeho řemeslné suverenity. V podtextu pak o poctu prvorepublikové avantgardě, básnickému experimentu šedesátých let i porevolučnímu konceptualismu. A tomu, kdo si nechce hrát, představí autor aspoň vybrané zástupce opičí říše. Uakari šarlatolící, silky sifaka, kahau nosatý – už jen ta jména znějí jako zaklínadla. A přestože člověk má k opici odjakživa blízko, Jiné taje opic si drží distanc: neopičí se po nikom.