Holky

Holky | foto: Euromediea Group

Nezřízený sex s mladými dívenkami

Hrdiny - nebo spíše antihrdiny - prózy Nica Kelmana Holky jsou tři muži přicházející do středních let, bohatí byznysmeni, na které doléhá krize úspěšných čtyřicátníků.

Pociťují prázdnotu svého úspěšného života, postrádají intenzivní prožívání a otevřenost mládí. Nudí se.

Absenci životní dynamiky řeší tak, jak jim velí přirozenost a civilizační stereotyp - upínají své bytí na nezřízený sex s mladými dívkami. Ve velkém.

Jejich výběr je široký, od profesionálek přes prostoduchá stvoření, sbalená v barech na luxusní oblečení a auto, až po dcery kamarádů a známých. Holky jsou jim v plném slova smyslu fetišem. Vždy znovu a vždy jen na krátkou chvíli jim mohou nabídnout prožitek intenzity a plnosti života, který u běžných partnerek nenacházejí.

A nejde jen o sex, v jejich avantýrách samozřejmě hraje roli i obdiv stejně postavených a stejně "ustavených" kamarádů, jakož i adrenalinový prvek, pocit ohrožení, kdy kvůli dobrodružství se škole sotva odrostlou dcerou známého může být jejich život rozmetán napadrť obrovským skandálem, neřkuli konfliktem s kriminálním právem.

Přestože jsou Kelmanovi hrdinové objekty svého sexuálního zájmu fascinováni, sotva jejich vztah k nim překročí konzumní cynismus. V tvrdém evolučním světě není pro nějaké interpersonální city místo a Kelmanovi muži něco takového ani neznají, ani nehledají.

Autor se několikrát dovolává Vladimira Nabokova, s jehož Lolitou se Kelmanova kniha vzhledem k tématu musí nutně nějakým způsobem vyrovnat.

Ponechám-li stranou nesrovnatelné literární kvality a pominu-li nepřiznanou parafrázi jedné scény důležité jak pro Nabokovův, tak pro Kelmanův text , hlavní rozdíl vidím zde: cynismus Nabokovova Humberta ve vztahu k druhým lidem je monstrózní, někdy téměř přetažený do karikatury Lolitu Humbert také cynicky využívá, zároveň ji ale osudovým způsobem miluje a Lolita je v tomto smyslu milostný román. Kelman svým postavám takové sebepřekročení nedopřává ani náhodou.

Děj románu je skládán nelineárně, děj ve smyslu běžné narace vlastně chybí. Text je atypický du-formou, jedná se o proud postřehů a dojmů, které jsou čtenáři v druhé osobě a v přítomném čase našeptávány pro větší sugestivitu, a také pro vytvoření dojmu abstraktnější, obecně platné výpovědi.

Velký prostor dostávají odvážně pojaté erotické scény, které sice mají v textu své místo a opodstatnění a nelze v žádném případě mluvit o pornografii, přesto mohou svojí četností a délkou připadat čtenáři zbytné a obtížné.

Dlužno také zmínit občasná zamyšlení a téměř vědecké exkursy, z nichž ty sociologické a sociobiologické zajisté ocení zejména odborníci na gender studies, zatímco nad etymologickými rozbory zůstane v úžasu stát nejeden filolog, zjistí-li například, že anglický vulgarismus cunt pochází z řeckého slova "kuón", což prý znamená pes; měli bychom tedy přejmenovat nauku o těchto savcích na kunologii?

Pro Kelmanův postmoderně skládaný román jsou důležité vsunuté pasáže z Homérovy Illiady a Odyssei (ve Vaňorného překladu, ale kupodivu bez dodržení hexametrové podoby veršů). 

Nepochybně bylo autorovým cílem poselství starověkých eposů aktualizovat, použít polaritu jejich klíčových postav (Achillea a Odyssea ) jako typologický nástroj k lepšímu uchopení procesu, kterým prošli jeho vlastní hrdinové, a zároveň použitím mytické látky dodat svému textu dojem nadčasovosti a obecné platnosti.

Zároveň se ale nemohu ubránit dojmu, že k interakci mezi autorem a Homérem nedochází jednak proto, že text obou eposů použil poněkud přímočaře na efekt, a také proto, že nesmírně bohatý a komplexní Homérův svět podcenil, zploštil a ztypologizoval, podobně jako nadmíru placatě a nevěrohodně uchopil duševní svět svých hrdinů.

Nestandardní látka i formální pojetí, otevřené erotické scény, šovinismus a nihilistické vyznění činí Kelmanovu knihu atraktivní, a také "kontroverzní", jak se o ní všemožně, obálkou počínaje, dočteme.

Největší rozpaky patrně vzbuzuje konzumentský, zvěcňující přístup Kelmanových hrdinů k ženám. Jeho muži jsou naplněním rozšířeného klišé o duševním světě mužského šovinisty. 

Jsou frustrovaní z procesu ženské emancipace, z "umělého zrovnoprávňování", které jim zejména v kontextu jejich profesního života připadá nespravedlivé a nechápou je. Ve výsledku vnímají i své milenky jako jiné drahé hračky, které si dopřávají. Takový pohled by byl legitimní, kdyby šlo o záměrně nafouknutou karikaturu, nicméně Kelmanův text si dělá vyšší ambice - chce být otevřenou výpovědí o samotné mužské duši a jejích touhách. A to se mu nedaří.