Vypravěčem a hlavním hrdinou je přesvědčený nacista Maximilien Aue, napůl Němec a po matce Francouz, vzdělaný intelektuál a tajný homosexuál se vztahem k filozofii, klasické literatuře i hudbě, který vystudoval v Paříži práva.
S nástupem národního socialismu v Německu se z něj brzy stává člen NSDAP a na konci 30. let začne pracovat v nacistické zpravodajské službě. Jeho paměti začínají na ukrajinské frontě, kde německé jednotky drtí nepřipravenou sovětskou armádu.
Richard OlehlaLaskavé bohyně jsou monumentální dílo. Nejen rozsahem, ale i šíří kulturního záběru. |
Pak se však ofenziva zastaví u Stalingradu, kam je posléze převelen i Aue. Je těžce raněn a shodou obrovské náhody a štěstí je jedním z posledních letadel evakuován zpět do Berlína. Laskavé bohyně nad ním poprvé a zdaleka ne naposledy podrží ochrannou ruku.
Od té chvíle nabere jeho kariéra strmý vzestup. Aue se brzy dostává do přízně nacistických pohlavárů a jakožto člen štábu samého Heinricha Himmlera kontroluje dodržování pravidel takzvaného konečného řešení židovské otázky.
Sověti však postupují vpřed, brzy stojí na hranicích říšského Německa a Aue je nucen stáhnout se do Berlína, kde společně s ostatními očekává porážku. Na rozdíl od mnohých zkázu Třetí říše přežije, což se ostatně dozvíme hned v úvodu, kde Aue popisuje svůj spokojený život dlouho po válce.
Fiktivní postavy i sám Hitler
Pokud bychom měli Littellův román charakterizovat jedním souslovím, nemůžeme se vyhnout otřepanému přívlastku: monumentální dílo. A to nejen rozsahem (v originále má více než devět set stran), ale především šíří historického i kulturního záběru.
Autor nastudoval tisíce stran dobových dokumentů a jeho líčení ohromuje množstvím faktů i detailů. Ve vyprávění vystupují vedle čistě fiktivních postav i historické osobnosti: jednotliví velitelé nacistických akčních skupin i koncentračních táborů, představitelé německé okupační správy, říšští ministři a při jedné ad absurdum dovedené příležitosti na samém konci války dokonce sám Hitler.
Ukázka z knižní senzace Laskavé bohyněZačtěte se do ukázky knižního trháku Laskavé bohyně autora Jonathana Littela, který hýbe Evropou. |
Aueho očima tak například vnímáme první fázi vraždění Židů, kdy smrt nebyla na rozdíl od plynových komor v koncentračních táborech záležitostí anonymní a členové popravčí čety si museli připadat skutečně jako vrazi, ale i poklidnou atmosféru na Kavkaze, utrpení u Stalingradu či čím dál hysteričtější atmosféru vládnoucí v Berlíně.
Aueho vyprávění je koncipováno jako vlna plná násilí, temných vzpomínek i zvrácených nacistických představ o nové Evropě, vlna, která nás zaplaví takřka nestrukturovaným textem, v němž je jen minimum odstavců a žádné kapitoly, zato přehršel německých výrazů a vojenských označení. Čtenář je tak nucen číst dál a dál, nemůže se od knihy odtrhnout, protože se nemá kde zastavit.
Laskavé bohyně jsou často odpudivé, především při líčení masakrů na Ukrajině. Littell se nevyhýbá ani těm nejnechutnějším detailům, například nechává Aueho šlapat po bezvládných tělech a dávat raněným ránu z milosti nebo si otírat z holínek stříkance krve a zbytky lidských tkání, jež tam ulpěly po střelbě. Obdobně obšírně popisuje i jeho zvrhlé sexuální fantazie, v nichž klíčovou roli hraje jeho mladický cit k sestře.
Kritici často psali o tom, že Laskavé bohyně jsou románem o holokaustu. To je nepochybně pravda, ostatně žádná kniha s tématem druhé světové války se genocidě Židů nemůže vyhnout. Avšak scény z koncentračních táborů v Littellově románu takřka nenajdeme. Aue s plynovými komorami přijde do styku spíše z dálky: občas si všimne mrtvých vězňů na dvoře tábora, z dálky vidí dým stoupající z komínů krematoria...
Pauzička na zvracení
Skutečná hrůza však čtenáře zachvátí, když se po přečtení knihy vrátí k úvodu. Jak je možné, že Aue necítí po tolika letech ani stín pochybností, natožpak výčitek? A jak je možné, že na něj na rozdíl třeba od Adolfa Eichmanna, jenž v knize také vystupuje, spravedlnost nedosáhla a on si může žít jako slušně placený ředitel v továrně na výrobu krajek?
. Událost či pornografie holoKaustu?Čtěte více o Laskavých bohyních |
Odpověď se skrývá v oboustranné důsledně uplatňované relativizaci principu kolektivní i individuální viny a neméně úporném ohánění se logikou "splnění rozkazu z donucení". Podle vlastních slov dělal Aue jen svou práci, podobně jako třeba střelec v popravčí četě, vrátný na ministerstvu či železničář, který přehodí výhybku vlaku, jenž směřuje do Osvětimi. Vina pak leží na všech stejně, protože všichni jen plnili rozkazy – anebo není vinen nikdo.
Válečná tématika na knihy.idnes.czJste nadšenci do dějin a historie? Přečtěte si e-knihu popisující historii nebo válečné příběhy. |
Aue nepřistupuje k událostem kolem sebe kriticky, je pouhým svědkem, který nechce soudit, nevidí zlo – a tím pádem ani dobro. Je jen technologem moci, člověkem, který bude sloužit jakémukoli režimu, a když dojde ke změně, udělá za minulostí bez jakýchkoli výčitek svědomí tlustou čáru.
Littellův román tak může pro české publikum nabývat netušeného významu: jako varování, abychom se nesnažili vlastní komunistickou minulost neustále zametat pod koberec, abychom se netvářili, jako by se žádné zlo nikdy nestalo, doufali, že se na vše zapomene, a než se tak stane, zatvrzele opakovali, že jsme nikomu osobně neublížili.
Laskavým bohyním přebývá několik desítek stran zdlouhavých popisů Aueho představ, naopak jim záměrně chybí zmíněný morální rámec. Kniha je tak občas kvůli surovosti a nelidskosti líčení takřka nečitelná. Připomeňme ještě jeden citát týkající se zažívacích obtíží, jimiž Aue trpí už od ukrajinského tažení: "Pauzička na zvracení, a už zas mohu pokračovat." Podobný postup doporučujeme i čtenářům.
Jonathan Littell - Laskavé bohyně
Překlad Michala Marková, Euromedia Group – Odeon, 868 stran, cena 499 korun.
Hodnocení MF DNES: 80 %
