Konec amerických Římanů

- 13. srpen 1521 byl pro mexické Aztéky velmi černým dnem. Přesně v tento den před 478 lety dobyl Hernando Cortéz a jeho španělsko-indiánské hordy metropoli Aztéckého impéria Tenochtitlan. Mocná říše byla zcela zničena a vyspělá kultura uvržena do úpadku.
Je smutné uvědomit si, že civilizace v plném lesku, jejíž správní systém už v 16. století nesl stopy demokracie, mohla být udupána do prachu podpatky vojáků, námořníků a dobrodruhů, kteří se do obou Amerik vydávali (většinou) s jediným hlavním cílem: zbohatnout za jakoukoliv cenu.

Aztékové byli domorodí Američané pocházející odněkud ze severního Mexika, podle vlastních legend z plání Aztlanu. Odtud putovali v nomádském stylu života na jih a po několika stoletích přišli k jezeru Texcoco. Roku 1325 uprostřed něho založili město Tenochtitlan, které se stalo metropolí jejich říše, velkoměstem, které mohlo mít najednou až asi 200 000 obyvatel. Tenochtitlan je  historickým předchůdcem dnešního Mexico City.

Aztékové nebyli divošský svaz kmenů, ale poměrně vyspělá civilizace s císařem na špičce semi-demokratického systému. Velkých pokroků dosáhli v astronomii, už 103 roky před vytvořením Gregoriánského kalendáře, který používáme dnes, znali astronomicky korektní počet dnů v roce.
Vytvořili také piktogramické písmo, skládající se z obrázkových znaků, nesoucích jistý význam. Některé z nich vyjadřovaly celé myšlenky, jiné zvuky slabiky. Mnohé z toho, co je dnes o Aztécích známo, je známo právě díky jejich písmu.

Aztécké umění působí na Evropany exoticky, navíc mu dodává na půvabu závoj staletí. Skulptury, tesané do vápence a čediče, jsou mezi historiky umění pojmem. Mezi typické umělecké předměty vytvářené Aztéky patřily také masky a plastiky z nefritu a různé korálky a osobní šperky z drahých kovů, hlavně zlata, kterých byla v Mexiku hojnost. Velká část umění Aztéků byla, jako umění mnohých dávných civilizací, úzce provázána s jejich komplikovanou polyteistickou vírou. Aztékové měli vlastní mýty o stvoření světa a modlili se k mnoha mocným bohům, nejznámějšími z nich jsou zřejmě Quetzalcóatl, Opeřený had, bůh učenosti a civilizace a Huitzilopochtli, bůh slunce a války, dále Centeotl, bůh kukuřice, Tlaloc, bůh deště a Ehecatl, bůh větru. Uctívali ale také například boha jménem Xipetotec, což v překladu znamená doslova "Náš skalpovaný pán". Ke svým bohům se Aztékové modlili za zdar svého konání, ať už šlo o úspěch v bitvě nebo bohatou úrodu, ale také za vlastní životy. Považovali sami sebe za slabé a bídné v porovnání s bohy a tak bylo jen logické, že je prosili o to, aby je nechali žít. Modlící se prý bodali během proseb trny do vlastních těl až ke krvácení.
O Aztécích je všeobecně známo, že svým bohům přinášeli také lidské oběti. Většinou jimi byli váleční zajatci, ale během nejdůležitějších obřadů se vysoko postavení šlechtici nechávali obětovat dobrovolně.
Existuje ovšem názor, že příběhy o aztéckých lidských obětech jsou výmyslem Hernanda Cortéze a jeho historika Berny Diaze del Castillo. Od nich totiž pocházejí jediné dochované písemné zprávy o obětování lidí. Byly vysloveny domněnky, že se Cortéz ve skutečnosti stal svědkem exekucí zločinců a ve své neznalosti mexické kultury je považoval za oběti, nebo že si dokonce všechno vymyslel, aby ospravedlnil své neuvěřitelně barbarské zacházení s Indiány větičkou "Oni jsou horší!".

Faktem každopádně zůstává, že boty jeho a jeho vojáků zadupaly kvetoucí civilizaci mexických Indiánů do prachu a úpadku.

Quetzalcóatl, Opeřený had, jeden z nejdůležitějších bohů Aztéků i Mayů. Kresba podle reliéfu z Chichen Itzá.

Obětování člověka na aztécké kresbě.

Ukázka aztéckého umění - socha

Zbytky metropole Tenochtitlan v dnešním Mexico City.

Ruiny aztéckého města Teohuatican.

Rozvaliny aztéckého města Teohuaticanu.