Kolikrát denně myslíte na Shakespeara?
Prakticky pořád, je to obsese. Zajímají mě však i cizí obsese Shakespearem. Znám mnoho lidí, kteří jsou na tom hůře než já.
Co odstartovalo tuto posedlost?
Vyrazil jsem s kamarády na toulky po Evropě. Na cestu jsem si vydělal různými pokoutnými pracemi od messengera až po prodávání guatemalského oblečení. Jednoho večera jsme se v Londýně vydali do divadla, kde právě hráli Shakespeara, a já byl najednou v naprostém transu. Zamiloval jsem se a každý další večer už trávil pouze chozením do divadla.
VIDEO: K Shakespearovi v Norsku nemáme vztah. Jo Nesbo přepsal Macbetha |
Takže tu lásku ve vás vzbudilo až divadlo, nikoliv čtení her ve škole.
Ve škole jsem Shakespeara právě kvůli čtení nenáviděl. Dostává se tak k němu stále většina dětí, což je škoda, protože to nejsou hry na čtení. Taky přece nikomu jen tak nedáte přečíst Mozartovy nebo Beethovenovy noty. Má to být divadelní a hlavně sdílený zážitek.
Vaše přednášky o Shakespearovi jsou na Kolumbijské univerzitě velmi oblíbené. Čeho si cení studenti?
Zasazuji jeho dílo do kontextu. Schválně si vás vyzkouším. Kolik myslíte, že bylo lidem, když se v jeho časech brali?
Budu tipovat, kolem šestnácti let?
Mýlíte se. Bylo jim 25, nicméně většina lidí odhaduje stejný věk jako vy. Tím jenom ilustruji, jak málo o té době víme, proto rád říkám, že nepíšu o Shakespearovi, ale spíše o shakespearovských časech, které byly politicky i společensky vypjaté.
V čem nejvíce?
Jak jsem řekl, ženili a vdávali se až kolem 25 let. To znamená, že sexuálně aktivní dříve příliš nebyli. Přesto se tato touha v člověku probouzí běžně kolem patnáctého roku. A mě například zajímají právě následky těchto tenzí, nerealizované touhy, které vyúsťovaly v bitky, ale také homosexuální vztahy.
James S. ShapiroNarodil se v New Yorku a od roku 1985 učí na Columbijské univerzitě angličtinu a komparativní literaturu. V češtině prozatím vyšla pouze jeho kniha 1599: Rok v životě Williama Shakespeara. Vydalo ji nakladatelství Argo. V obdobném duchu se pak nese i jeho novější dílo, které čtenářům odhaluje, jak Shakespeare strávil rok 1606. |
Proč tedy tolik lidí pochybuje o Shakespearově autorství a přikládá je i autorům z jiných let, když tak precizně zaznamenával náladu své doby?
Někteří totiž předpokládají, že aby Shakespeare mohl napsat Romea a Julii, musel být zamilovaný až po uši. Nebo naopak, aby napsal Hamleta, musel si protrpět hluboké deprese.
Není to trochu mylná představa?
Samozřejmě, že je. Pokud předpokládáte, že skvělý spisovatel může dobře psát jen o tom, co sám zažil, tak výrazně podceňujete jeho schopnosti.
Vy sám tedy o jeho autorství nepochybujete?
Ano, já jsem si jistý, že Shakespeare byl Shakespeare. Nicméně jsem se musel ptát sám sebe, proč tolik skvělých myslí, jakými disponovali Sigmund Freud nebo Mark Twain, jeho autorství nevěřilo a vytvořilo tak jednu z prvních konspiračních teorií, kterých teď máme kvůli prezidentu Trumpovi v USA až až. A došel jsem k závěru, že jednoduše málo věřili jeho talentu a imaginaci.
Donald Trump figuroval v jedné z loňských inscenací Julia Caesara v New Yorku. Nevadilo vám to?
Zpracování a výklady Shakespeara se různí. Na této hře jsem sám spolupracoval. Caesar tam má vzezření Donalda Trumpa ve scéně, kdy jej zavraždí. Rozzuřilo to však pravicové extremisty a ti se rozhodli vběhnout na pódium a ohrožovat herce. Můžu říct jen to, že nebylo příjemné chodit do divadla, kde se pak objevovala FBI. Nicméně je to jen důkaz neustálé aktuálnosti Shakespearových her.
