Představme si však, že by se tato práce jmenovala dejme tomu Duchovní a společenské kořeny komunismu a nacismu, nebo (snad atraktivněji) Odkud se vzali Hitler, Lenin, Stalin. Lépe by to odpovídalo obsahu a upozorňovalo na skutečnost, že text řeší zajímavější téma než to, v němž si libuje dnes už nekonečný seriál "sovětologických" spisů. Stručně vyjádřeno, znělo by Zemanovo téma takto: oba totalitní systémy se zrodily z chronicky nestabilního prostoru, ležícího mezi Německem a Ruskem; přinejmenším na vznik nacistické ideologie pak mělo překvapivě silný vliv soupeření Čechů s Němci v někdejších Sudetech.
Profesor Zbyněk Zeman odešel před rokem 1948 do Anglie, kde pak pracoval hlavně na univerzitě v Oxfordu.
Knihu napsal stylem, který v české historiografii není zcela běžný: neopřel se jenom o studium pramenů, ale chtěl-li přiblížit nějakou skutečnost, doplňoval ji často vizuální charakteristikou postavy či krajiny, snažil se vyvolat emoci, vedle informace mu zároveň šlo o vystižení atmosféry. Je to trochu podobný styl, jakým třeba Claudio Magris napsal svůj Dunaj; žánr knihy byl autorem vymezen jako "historický esej".
VZNIK DVOU SVĚTŮ
Do té doby jednotná Evropa, píše Zeman, se ve dvacátém století rozdělila na dvě znepřátelené části, z nichž jen náhodou ani jedna nevyvraždila druhou. Začátek tohoto rozdělení klade Zeman hluboko do století devatenáctého, kdy se pronikavě zrychlil hospodářský vývoj v západní Evropě, hlavně v Anglii a Francii, zatímco Východ (Rusko, RakouskoUhersko) se svými stále převažujícími agrárními společnostmi začal zaostávat.
Nejen to: na Západě byla dokončena organizace států na národnostním základě, kde obyvatelem Francie byl Francouz, Německa Němec atd., zatímco ve východních státech vznikly pestré propletence skupin lidí hovořících odlišnými jazyky, s naprosto nedostatečně určenými vzájemnými vztahy.
Vznikly tak vlastně dva světy, v nichž ty nejzákladnější pojmy (stát, národ) získaly různý obsah. Protože všestranná převaha Západu byla evidentní, logicky se jej Východ pokusil napodobit. V místech, kde se oba světy stýkaly, tj. ve střední Evropě - a zvlášť silně v českém pohraničí, kde na sebe narážela hospodářsky podnikavá populace česká a německá -, tím vzniklo napětí, které se zobrazilo nikoli jen jako soupeření dvou národů, ale jako souboj celých kultur, způsobů chápání světa.
Rasismus nacistické ideologie se zrodil z obav dělníků v německých Sudetech, že budou vytlačeni hospodářsky podnikavějšími Čechy: Zeman dokládá, jak byl tento pocit zformulován v řadách sudetoněmecké Deutsche Arbeitspartei, odkud ho krátce po první světové válce převzal Hitler. Ekonomický nepoměr Východu a Západu zostřil situaci i dál na Východě, v Rusku, kde neúspěšné carské pokusy dohnat Západ vyústily v nastolení Leninovy a Stalinovy diktatury, jež podobné pokusy pro futuro rázně odmrštila: Blahobyt bude vybudován navzdory Západu, bez něj a proti němu! Myšlenka, řídící zprvu vývoj v jedné zemi, po "osvobození" v roce 1945 zalehla země dobyté Rudou armádou: železná opona vyjadřovala, že vývoj západní a východní půlky světadílu se odklonil natolik, že další svobodné soužití už není myslitelné. A bylo to opět masově rozšířené poznání, že na Východě se žije mnohem hůř, které koncem 80. let přivodilo pád železné opony a nový, zatím poslední pokus o "dohánění".
UCHRAŇME SE HLAVNĚ ODLOUČENOSTI OD ZÁPADU
Dnešní situace střední Evropy v některých rysech připomíná tu po skončení první světové války: ve velmocemi dočasně vyprázdněném prostoru, ležícím mezi Německem a Ruskem, tehdy vznikl sanitární kordon složený z menších, nesamostatných zemí. Většina těchto zemí se otočila "čelem k Západu", žádný z jejich izolovaných pokusů dohnat Západ se však nevyvedl.
Skoro každý z těchto států byl přitom "malým Rakouskem-Uherskem". V každém z nich žily četné národnostní i náboženské menšiny a každá z vlád se pokusila tuto pestrost sjednotit na principu jednoho vládnoucího národa (v ČSR na bázi takzvaného čechoslovakismu). Ve všech těchto zemích (s jedinou výjimkou ČSR) vedl tento vývoj rychle k potlačení demokracie a k vystupňování lokálních nacionalismů, které se o pár let později do sebe znovu pustily v nové světové válce. Způsoby, jimiž tehdejší státy řešily svůj problém, se dnes zdají nedokonalé, ale stejně se jednou budou jevit i cesty naše...
Věříme-li tedy, že historie nám dává nějaké naučení, pak to, jež mimoděk vyplývá ze Zemanovy knížky, zní takto: co nejrychleji, jak je to jenom možné, uhánějme tryskem vstříc všem myslitelným formám hospodářské spolupráce se Západem, a uchraňme se tak odloučenosti, která ve střední Evropě znamená jistotu konfliktu v bližší či vzdálenější době.
Zbyněk Zeman: Vzestup a pád komunistické Evropy. Přeložil Jan Kuklík. Mladá fronta, Praha 1998. 328 stran + 24 stran obrazové přílohy, náklad a cena neuvedeny.
19. února 1999 0:11
