Fernand Pouillon: Divoké kameny
Ten z pozice autora jednoho z vůbec nejznámějších historických románů ze středověku Jména růže na konto Divokých kamenů zvolal: „Úžasné... Fascinující příspěvek k porozumění středověku.“
Obcování se stavbou
Fernand Pouillon (1912–1986) nebyl spisovatel. Divoké kameny jsou jeho jedinou beletrií, nepočítáme-li autobiografické Paměti architekta. Svůj román napsal podle překladatele Denise Molčanova ve vězení, „kam se dostal za údajnou defraudaci a falšování účetnictví. Práce na knize mu pomohla, aby se v těžké životní situaci nezbláznil“.
Fernand Pouillon
Pouillon ve své práci architekta a urbanisty, který za sebou nechal mimo jiné přestavbu starého města v Marseille a jehož dvaadvacet staveb je zařazeno do seznamu Architektonického dědictví 20. století, vyznával způsob práce, který dnes už zvládá málokdo: být se svým projektem od začátku do konce, tedy od prvních návrhů až po realizaci, čímž zčásti vykonává i funkci stavbyvedoucího.
„Když stavíte, tak se stavbou obcujete, hladíte ji,“ prohlásil Pouillon na Benátském bienále. Ve středověku se takovému tvůrci říkalo mistr díla. A jeden takový je i hlavním hrdinou románu Divoké kameny.
Přes osm století
Román psaný formou beletrizovaných osobních zápisků se odehrává ve druhé polovině 12. století na stavbě kláštera řádu cisterciáků v opatství Le Thoronet v Provence. Ten patří dodnes ke trojici nejvýznamnějších staveb tohoto druhu ve Francii – ostatní neméně kvalitní se proměnily v ruiny už za Francouzské revoluce.
Klášter Le Thoronet
Fernand Pouillon sice vede jistou dějovou linii, snaží se formovat románové postavy, nicméně je patrné, že hlavním tématem je pro něj stavba sama. A jeho vlastní stavitelské ideje, které vepisuje do úst a mozku svému hrdinovi.
V tomto smyslu jsou Divoké kameny jakýmsi nahrubo tesaným obloukem, který vede od vykreslení stavitelství románského slohu, tedy onoho porozumění středověku, jež se tolik líbí Umbertu Ecovi, do 20. století. K osobě „Savanaroly architektury“, jak současníci Fernandu Pouillonovi přezdívali.
