Wagner oslnil, ale číst se nedal

- Kouzelná taktovka Jiřího Kouta vládla úternímu pražskojarnímu večeru ve Smetanově síni. Náš jediný skutečný dirigent-mág se blýskl hudbou Richarda Wagnera, z něhož vybral koncertní provedení prvního dějství Valkýry a průřez operou Soumrak bohů. K dispozici měl Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, který svým nezaměnitelně zapáleným, hypnotizujícím stylem dovedl na hranici možností - k dramatickému, působivému výkonu.

Pěveckou ozdobou večera byla americká sopranistka Linda Watsonová, která s partem Sieglindy neměla potíže a zvládla i závěrečný zpěv Brünnhildy ze Soumraku bohů. Vysoký mezinárodní standard wagnerovského zpěvu reprezentovali i dánský tenorista Poul Elming v roli Siegmunda a islandský basista Vidar Gunnarsson jako Hunding.
Wagner se tedy poslouchal skvěle, zato číst se nedal. Při listování - jinak velmi dobře obsahově i graficky vypraveným - programem totiž vysvitlo, že zatímco moderní překlad závěrečné scény ze Soumraku bohů obstarala autorka průvodního textu Vlasta Reittererová, převod Valkýry byl ponechán tak, jak ho roku 1916 zplodil Josef Vymětal. A tak se našinec prodíral jazykem, jemuž rozumí ještě méně než němčině, neboť hýří perlami typu "tak slout musím Želhoř jménem, jsa v hoři, šíře jen žel". Toho, kdo neumí německy, nezbývá než ujistit: Wagnerův německý originál není ani pro dnešního čtenáře tak - s prominutím - připitomělý