Kapela Underworld na Metronome Praguje, 25. 6. 2022

Kapela Underworld na Metronome Praguje, 25. 6. 2022 | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

GLOSA: Underworld na Metronomu roztančili každého, kdo šel kolem

  • 4
Hlavní hvězdou třetího dne festivalu Metronome byla britská taneční dvojka Underworld, značný zájem publika vzbudil i program Symfomig 21 nebo vystoupení skupiny Alice s Danem Bártou.

Nepočítaje koncert belgické pop rockové kapely Balthazar, byl nedělní program do značné míry ve znamení nostalgického vzpomínání. Kapela Alice byla z jedním symbolů devadesátek. Její hřmotný rock, zprvu mocně čerpající z Guns N’Roses či The Cult (skladbu od nich skupina ostatně zařadila do repertoáru), později se seattleské grungeové scény, působil ve své době svěže a autenticky.

Dan Bárta byl rocker tělem i duší, s dlouhými vlasy a korálky. Dnes je to jazzman, funkman a soulman, ovšem příležitostný návrat k bigbítu si vyloženě užívá. V jeho projevu už není žádná křeč ani macha, staré fláky zpívá uvolněně, přesto dostatečně dravě a tu a tam si dopřeje nějakou tu jazzovou vokální kudrlinku. Parťáci z Alice hrají soustředěně, jsou za ta léta bezvadně sehraní, čili výsledný dojem velmi příznivý.

I Mig 21 v čele s hercem a žertéřem Jiřím Macháčkem, na Metronomu opulentně obohacený šedesátičlenným Orchestrem Národního divadla je záležitostí spíše vzpomínkovou, byť zájem o jejich vystoupení byl značný. Frontmanovo charisma i snadno vstřebatelné písničky dělají své, byť hudebně Mig 21 už vše, co měl kdy na srdci, vyřkl.

Co se hlavních hvězd, tedy pánů Karla Hydea a Ricka Smithe týče, k nejikoničtějším okamžikům devadesátých let patří moment, kdy Ewan McGregor jako Renton ve filmu Trainspotting vyfoukne cigaretový kouř a ozvou se první tóny skladby Born Slippy v remixu .NUXX. Ten samozřejmě na Výstavišti nemohl nezaznít, Underworld jím svůj set zakončili.

Byla to světelně i zvukově bezchybná taneční jízda na jistotu. Zazněly tracky Two Months Off, Jumbo, King Of Snake nebo Rez/Cowgirl. Zůstat u toho v klidu bylo prakticky nemožné, natolik je zvuk Underworld stále mocný, plný a bohatý.

Žádné překvapení se nekonalo, dvojice nabídla přesně to, co se od ní žádalo. Už jsou to vlastně také klasici, něco za způsob rockových gerojů, kteří přijedou čas od času ubezpečit své věrné fandy, že v jejich případě je stále vše na svém místě.

Je to logické, nelze být stále prorokem, nicméně v kontextu festivalu fungovali Underworld perfektně. Šlo o to nikoliv potrápit mozkové závity nečekanými experimenty, ale spustit pořádnou taneční palbu a předat mocné proudy životodárné energie. A to se povedlo bez výhrad.