Trička, mikiny, čepice, nášivky, potítka, ale také hrníčky, budíky, pláštěnky nebo tanga - na tom se dá vydělat, protože to si nestáhnete ani nepřepálíte.
Ačkoliv je prodej tzv. merche starý jako rock´n´roll sám (začalo to už za Elvise, když se v padesátých letech bryskně objevily na trhu žvýkačky s kartičkami s jeho podobiznou), v posledních letech jeho důležitost stoupá. Prodeje klasických hudebních nosičů padají střemhlav dolů, a tak je potřeba vydělat peníze jinde. Na prvním místě zůstávají honoráře z koncertů, ale hned za nimi u čím dál tím víc kapel následují právě zisky z prodeje "nehudebního" zboží.
"Určitě je z toho v našem případě víc než z prodeje desek," říká Pepe Sršeň, manažer kapely Škwor, která patří v oblasti prodeje merchandisingu u nás k nejaktivnějším a nejúspěšnějším. "Když se hodně hraje, máme z merche i o sto procent víc než z prodeje desek. Třeba minulý rok jsme měli obrat určitě přes jeden milion korun."
A to jsme jenom v české realitě... Když jste Rolling Stones, máte přes milion zisk jen z jednoho koncertu. Není tedy divu, že hudební vydavatelství se aktuálně snaží přimět kapely k tomu, aby je k ziskům z merchandisingu pustily, čemuž se ale kapely snaží vyhnout jako čert kříži. "Lehký dotaz už na to přišel," přiznává manažer Škworu, ale je pravděpodobné, že je připraven si tohle území bránit. Kapely jsou zvyklé, že to je jenom jejich byznys, a když jsou šikovné, přináší jim tom příjmy ještě dřív, než podepíšou nějakou nahrávací smlouvu.
"Když jsme začínali, byl to právě prodej triček, který nás držel nad vodou," říká třeba Mark Hoppus z Blink 182, což je mimochodem příklad kapely, která díky své nezmírající popularitě vydělává na tričkách spoustu dolarů i v době, kdy už dávno nehraje. Výhoda prodeje merchandisu ale nespočívá jen v samotném výdělku - čím víc budete mít v oběhu oblečení s vaším logem, tím je to pro vás větší reklama. "My to rozhodně bereme i jako reklamu," říká manažerka kapely Wohnout Martina Tůmová. "Snažíme se mít dobrej design, používat kvalitní materiál. Ale i ten zisk je pak v rámci ročního výdělku kapely rozhodně znatelnej."
Tanga a cash
Stejně jako v jakémkoliv jiném odvětví, i v prodeji merche se cení nápad. Čím víc jsou vaše výrobky nápadité, tím víc se jich prodá. Základem je dobré logo, které prodává ze všeho nejvíc - viz jazyk Rolling Stones (práce designéra Johna Pasche), heartagram HIM nebo příšerka Eddie od Iron Maiden. U nás se něco stejně trefného povedlo třeba Třem sestrám – ano, řeč je o jejich pověstné "trojkundě".
"Šikovné logo je jedna věc, a jak s tím kapela naloží, je věc druhá. V tom si myslím, že Sestry odvádějí skvělou práci. Fanoušci to vzali za své a vše se Sestrami spojené se stalo jejich životním stylem. Triko s takovým logem pak chce skoro každý," říká prodejce Kornout, který má s prodejem merche na koncertech bohaté zkušenosti a v poslední době jezdí především právě se Sestrami. Kolik triček Sester prodá na jednom koncertě? "Jak kdy, záleží na tom, jestli už fans obdrželi výplatu, na místě konání koncertu, počasí... Pohybuje se to od nějakých dvaceti do sedmdesáti kusů," říká Kornout, jehož osobní rekord za večer je zatím dvě stě padesát triček na koncertu amerických Wu-Tang Clan.
U Wohnoutů zase perfektně funguje slogan "chci wohnout", a to zejména, no ano, na dívčím spodním prádle. "Tanga ‚chci wohnout‘ jsou jednoznačný bestseller. Ty musíme dodělávat nejčastěji a na koncertě se jich běžně prodá kolem dvaceti třiceti kusů," říká manažerka Tůmová. Právě Wohnouti patří ke kapelám, kteří mají v nabídce mimo obligátních triček nebo placek i řadu dalších věcí. Můžete si koupit i jejich snowboard, papírky na jointy, vůni do auta, v období letních festivalů dokonce pláštěnku nebo ručník.
Zahraniční kapely jdou však klidně i dál. The White Stripes nedávno uvedli na trh svoje vlastní flešky a fotoaparáty lomo (můžete si vybrat, jestli chcete s frontmanem Jackem nebo s bubenicí Meg), ale k mání jsou i třeba kojenecké oblečky ve "firemních" barvách kapely.
Originál v. fejk
České kapely řeší prodej nejčastěji přímo na svých koncertech, kde podle Sršně od Škworů funguje klasická rovnice: "Nejdřív zaplatím lístek, pak si musím koupit pivo, a když mi něco zbude a koncert je v pořádku, pak přichází na řadu merchandise." Další cesta pak vede přes web-shopy na kapelových internetových stránkách. "Dobírky nám fungujou stejně dobře jako koncerty a nejmarkantnější zájem je klasicky před Vánocema. To přijde až tři sta objednávek těsně před Štědrým dnem na poslední chvíli," prozrazuje manažerka kapely Wohnout.
U zahraničních kapel samozřejmě není četnost koncertů tak velká, a tak vám kromě webu zbývají jen kamenné obchody. V Česku je ale velice málo míst, kde seženete opravdu originální merchandise, který je pod přímou kontrolou kapely. U českých kapel černý merchandise naštěstí moc nefunguje (Kornout: "Bylo by to moc na ráně, častěji vidím, že si spíš nějaká trika fanoušci vyrábí svépomocí doma a to nikomu nevadí."), u zahraničních kapel ale na tuzemském trhu padělky jednoznačně převažují.
"Vozí se to z Polska a drtivá většina obchodů včetně prodejen s cédéčkama nabízí neoficiální merchandise – odhaduju to na devadesát procent," říká Damian Orlok z pražského obchodu Nosferatu, který si zakládá na tom, že sám prodává jenom originály. "Většinou to poznáte podle ceny - pokud triko stojí kolem 500 Kč, je to oficiální, když stojí 250 nebo 300 Kč, je to padělek."
Obchod Nosferatu je striktně orientovaný na tvrdý rock, a tak je mezi jeho zákazníky největší zájem o klasiky žánru, jako jsou Iron Maiden nebo Metallica, jejíž triček prodají až kolem dvě stě padesáti kusů měsíčně. Největší zájem pak vygraduje vždy v době, kdy kapela dorazí do Česka na koncert – lidé jsou nažhavení, ale zároveň se jim nechce vypláznout částky, za které své zboží nabízí kapely přímo na place.
"Na koncertech to bývá fakt až dvojnásobně dražší než u nás v obchodě. Kapely mají svoje pevně daný ceny, udělají si jen přepočet měny a víc to neřeší. Když tu teď byli Iron Maiden, tak jsme na krámě vyprodali veškerý jejich sortiment, nezbylo nám vůbec nic. Prodali jsme i figurky Iron Maiden, o který byl během roku zájem spíš vlažnější," vysvětluje Orlok. Když ale půjdete do jeho obchodu, skončí něco z vašich peněz skutečně přímo v kapsách vašich miláčků? Podle Morloka určitě: "Ono je to individuální, ale odhaduje se, že z jednoho oficiálního trička jdou kapele jeden až dva dolary."
Umělec, s.r.o.
Kapely, které mají peníze a obchodního ducha, rozjíždějí prodej merche stále ve větším. Někdy už to připomíná regulérní obchoďák – ostatně řada kapel nabízí dokonce vlastní dárkové karty, což už k takové Ikee nemá skutečně daleko. Řada umělců v zahraničí pak už rovnou rozjíždí své vlastní značky, které vyrábí produkty sériově. 50 Cent, Jay-Z, Jennifer Lopez, P.Diddy, Pharrell Williams – ti všichni mají vlastní oděvní firmy. Ale dávno nejde jen o hadry – Britney vyrábí parfémy, Lil´ John energy drinky. Všichni se prostě řídí heslem, že podnikat se musí především tehdy, kdy jste populární.
Pořád však existují hudebníci, kteří tímto podnikatelským přístupem v muzice značně opovrhují. Jak říká Jello Biafra, bývalý frontman Dead Kennedys: "Nikdy jsem neskládal písničky proto, aby prodávaly nějaký debilní zboží."
