Z koncertu kapely Thirty Seconds to Mars 19. dubna 2018 v pražské Tipsport areně

Z koncertu kapely Thirty Seconds to Mars 19. dubna 2018 v pražské Tipsport areně | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

RECENZE: Thirty Seconds to Mars se zmohli jen na popěvky a mávání vlajkou

  • 13
Nepolepšili se. Američtí rockeři z kapely Thirty Seconds to Mars po sobě v pražské Tipsport aréně zanechali rozporuplné dojmy už před čtyřmi lety. A čtvrteční koncert na stejném místě nezůstane v paměti jako dobrý zážitek.

Při pohledu na nezaplněný prostor na stání se nabízela otázka, zda vyšší návštěvě zabránil nový směr kapely, která na aktuální desce America zapudila své rockové kořeny na úkor uniformního electropopu, nebo si fanoušci až příliš dobře pamatují frašku před čtyřmi lety. Tehdy bubeník Shannon Leto nepřijel, protože nesměl kvůli jízdě pod vlivem alkoholu opustit zemi. A zbylá dvojice dělala, jako by se nechumelilo, a snažila se svou neúplnost ututlat.

The Monolith Tour

30 %

Autor: Thirty Seconds to Mars

Místo konání: Tipsport arena, Praha

19. dubna 2018

Ani tentokrát nedorazili Thirty Seconds to Mars kompletní, jen místo bubeníka absentoval kytarista Tomo Miličević, který v březnu oznámil, že si z nespecifikovaných osobních důvodů bere pauzu. Habaďůra na fanoušky se tedy opakovala. Co nepokryly bubny, zvládl „anonymní“ doprovodný kytarista, který se skrýval na boku pódia mimo pozornost obecenstva, nebo to zaznělo z počítače. Komentář zpěváka Jareda Leta k této neobvyklé situaci? Žádný.

Už v úvodu při písničce Up In The Air se projevil zásadní neduh večera – špatný zvuk. Tak špatný, že jednotlivé skladby v průběhu vystoupení splývaly v jednu velkou zvukovou bublinu, ze které sice vyčníval frontmanův chraplák, ale se srozumitelností slov už to bylo horší. Ne vždy ovšem bylo nutné pojmout každý výraz – vždyť songy Thirty Seconds to Mars zahrnují mnoho jednoduchých popěvků. Sem tam možná přijdou vhod, ale když se pak polovinu koncertu z pódia line jen nekončící „wo-o-o-o-o“, není to dobré vysvědčení autorské kreativity.

Jared Leto na koncertu kapely Thirty Seconds to Mars 19. dubna 2018 v pražské Tipsport areně

Jared Leto neoslnil po pěvecké stránce, na to až příliš často chyboval, ale ani pověstným charismatem hollywoodského herce, protože s fanoušky komunikoval překvapivě málo. A s koncertním nasazením to také nepřeháněl. Jeho výkonu chyběla jiskra, daleko živější byli paradoxně skalní příznivci, kteří si přinesli kapelní vlajky a poslušně poskakovali a zvedali ruce při každé písničce. Snad jen vizuálně opět zaujal – znovu vypadal skoro jako Ježíš a na sobě měl křiklavé červené pončo. Když zpíval coververzi Stay od Rihanny, byl na něj tak bizarní pohled, že spíš připomínal legendární „vousatou zpěvačku“ Conchitu Wurst.

Jaká škoda, že hipísácké vzezření Leto nepodporuje živelným projevem. Muzika Thirty Seconds to Mars je naopak čím dál víc syntetičtější a studenější. Staré vypalovačky jako Kings and Queens nebo This Is War už ani naživo nedokážou podat tak, že propadnete euforii. Pokud dva hudebníci na pódiu potřebují tolik zvukové podpory mimo něj, epičnost písní se přirozeně ztrácí.

A vizuální složka? Taktéž zklamání. Na projekčním plátně se víceméně jen střídaly barvy, o nápaditosti tedy nemůže být řeč. Až v druhé půli setu, při tklivé City Of Angels, se na obrazovkách objevila hvězdná obloha vybízející k rozsvícení světýlek na mobilu. To nebyl žádný umělecký minimalismus, ale odbytá práce. K dalším prvkům takzvané show patřilo vypuštění nafukovacích balonů do publika, tedy také žádný nový trik, a podbízivá gesta typu mávání českou vlajkou.

Světlejší okamžiky si Thirty Seconds to Mars nechali až na závěr. Poté, co je přítomní po pěti minutách konečně uprosili k přídavkům, vysypali z rukávu loňský singl Walk on Water, který nabírá stadionových rozměrů. A i ve zdaleka ne vyprodané hale vynikl. Nejvíc však Jared Leto ožil až při Closer to the Edge. Pozvání několika fanoušků na pódium jako by v něm probudilo ztracený zápal, vždyť dokonce poté po stožáru vyšplhal skoro až ke střeše haly.

Přesto to nestačilo. Na to byli po většinu koncertu Thirty Seconds to Mars až příliš malátní a chladní. Přitom by se s komplikacemi kolem sestavy dalo vypořádat se ctí, kdyby byl Jared Leto aspoň z poloviny tak dobrý showman, jak se o něm říká.