Zahrada 2006 - Irena Budweiserová - Irena Budweiserová, Spirituál kvintet -...

Zahrada 2006 - Irena Budweiserová - Irena Budweiserová, Spirituál kvintet - festival Zahrada, Náměšť na Hané (5. července 2006) | foto: Libor Teichmann, MF DNES

Spirituál kvintet je sociální fenomén

Dlouhý empatický potlesk sklidila na festivalu Zahrada Irena Budweiserová ze Spirituál kvintetu, když zazpívala vzpomínkovou píseň Chci být při tom.

„Spirituál je sociální fenomén,“ říká zpěvačka.

Na pódiu z vás vyzařuje jednoznačně největší energie. Musíte ji v poměrně komorním kvintetu krotit?
Nekrotím ji, ale mám problém s tím, že ji mám hodně a tělo mi občas dává signál, že mám ubrat. Ale je to těžké, protože já to moc nepoznám.

Hudebních aktivit máte spoustu. Čím je v nich pro vás Spirituál kvintet?
To je nesrovnatelné s čímkoli jiným, je to největší část mého uměleckého života, i když paralelně s tím se věnuji přes 10 let svým projektům. Kvintet je nejznámější, taková chobotnička, která člověkem prostoupí. Je to sociální fenomén, má zázemí u lidí všech generací. Těžko jej můžu srovnat s něčím jiným, i když svoji kapelu Fade In miluju.

Co všechno patří k vašim vedlejším aktivitám?
Hlavně má kapela Fade In, s níž jsem vydala v březnu CD, shodou okolností spirituálů, ale v angličtině a jazzových úpravách. Předchozí deska byly původní písničky s mojí muzikou. Je to taková mezižánrová záležitost. Kromě černošské hudby, blues a jazzu mě určitě ovlivnil šanson, velice miluji kvalitní texty. S muzikály mám pauzu, ty byly svázány s městským divadlem v Brně. A spolupracuji s klasickým kytaristou Vladislavem Bláhou, Brňákem, kde těžiště repertoáru tvoří španělské lidové písně. To je zase taková komornější, ale pro mě velice emotivní záležitost.

Jak jako zpěvačka prožíváte vzpomínkovou píseň na Karla Zicha a Oldřicha Ortinského Chci být při tom?
Pro mě je to ve spirituálském repertoáru píseň velmi zásadní. Vzhledem k tomu, o čem je, jakou má sílu a náboj, se ocitla u spousty často neradostných příležitostí, ať už to bylo rozloučení s naším bývalým manažerem, s mým tatínkem nebo bývalými kamarády. Zazněla i na takových atraktivních koncertech jako setkání s prezidenty USA. Vždycky, když je potřeba přihodit body, nasadí se tahle písnička. A pro mě je v životě velice stěžejní. Miluju ji a doufám, že budu mít pořád sílu i hlasové dispozice ji zpívat, protože není jednoduchá.

Abychom nekončili moc smutně: V kapele máte nyní třikrát Jiřího: Tichotu, Holoubka a Cerhu. Jak je rozlišujete?
Mají přezdívky. Tichák je Jirka Tichota, Fidla je Cerha a Holoubkovi říkáme i Holube, nebo tak. Není s tím problém, zvládáme to (smích).

,