Jedna tříminutová vypalovačka za druhou, co do zábavnosti i retra jakýsi průsečík mezi The Hives a The Cardigans.
I když je to jiná muzika, právě oním nadhledem mi připomínají The Cardigans v období prvních desek, kdy se ještě nebrali moc vážně.
Zatímco ale The Cardigans roztomile navazovali na šedesátá léta, The Sounds se – v čele s drzounskou zpěvačkou Majou Ivarsson - shlédli v nové vlně osmdesátých let.
The Go-Go's, Nena a ze všeho nejvíc Blondie – na ně The Sounds navazují jednoznačně i v image a celkové stylizaci.
Takže jestli je vám líto, že jste nezažili Blondie ještě v době, kdy byla Debbie Harry fakt kočka, může být tahle švédská parta výtečnou náhražkou.
Jejich druhé album je narvané hity, nejsou tu žádné noty ani minuty navíc. Jedna veselá a energická hymna za druhou, kytary, syňtáky, feministický post-punk s přitažlivě hulákající zpěvačkou.
Jasně, všechny skladby jsou postavené podle stejného vzorečku a navíc tu všechno už jednou bylo, ale je to úplně jedno – tohle je nabušená, veselá a sexy deska, kterou nemá cenu víc pitvat.
THE SOUNDS - Dying To Say This To You
Warner Music
Nej skladby: Song With A Mission, Painted By Numbers, Queen Of Apology
Hodnocení: