Rezervovanější zvědavec si klidně mohl připadat jako na rockové operetě s cirkusáckými kudrlinkami. V porovnání s nedávným megakoncertem britských Iron Maiden na fotbalovém stadionu bazaly to v ČEZ Aréně vypadalo jako na komorní kabaretní scéně.
"Pouhých" sedm tisíc diváků zdejší prostory zdaleka nezaplnilo (jako třeba loni na Deep Purple nebo ještě dávnějších Rammstein), což bylo naštěstí vhod, protože už tak na místě panovalo tak úmorné skleníkové klima, až z toho zkolabovala i jedna dívka. Ani tropické horko ale neubralo na síle energického vystoupení čtveřice veteránů s mladším kolegou z Polska.
Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že se divák ocitl na hardrockovém koncertu. Žádní vlasatci v černém, výjimečně sem tak triko s nápisem Scorpions. V publiku drtivě převažovala uhlazenější střední generace s decentním vystupováním, takže to pomalu vypadalo jako při návštěvě státního divadla. Bylo jasné, že si lidé hlavně přišli zavzpomínat na zlatou éru kapely v 80. letech minulého století.
Ještě než dostali příležitost, museli překousnout extravagantní předkrm v podání generačně hodně vzdálené formace, ostravské Banany. Stále populárnější předskokani, kteří jen pouhý den předtím bavili Pražáky jako hosté Marilyna Mansona, měli težký úkol: zaujmout tentokráte o dost starší dřevní rockery.
Zpěvačka Vladivojna je sice familiérně oslovovala "koťátka", ale ani lascivní provokace dívky v rudém kostýmu s bizarní kšticí nevyvedla přítomné kocoury z chladného odstupu. Přitom jako vždy zajistila kapela pastvu pro oči v podobě vizuálně poutavé performance s rudým kostýmem a infantilně-sadistickou razancí.
Někde v jejích kořenech je i nadále cítit klubové podhoubí nejznámější ostravské ulice Stodolní, kde kapela před pár lety začínala. Zdá se, že právě z hlubin tohoto zábavního mumraje pramení její charakteristický styl v podobě avantgardního crossoveru rockových rytmů s úderností nu-metalu.
"Škorpíci" si dali čtvthodinu na čas, než se dali do díla. Více než dvouhodinové vystoupení věnovali vyloženě osvědčeným hitům z minulosti, v přidavku neopomněli uvést ani legendární pískací song Wind of Change. V pozadí vztyčená dekorace k aktuálnímu albu Humanity Hour 1 se tak stala jen lacinou kulisou, protože z něj zahráli asi jen dvě skladby.
První zlom přišel po třetím kousku, kdy se jednotliví členové kapely postupně začali předvádět s čím dál větší razancí a zpěvák Klaus Meine poprvé častoval publikum paličkami od bicích. Druhou proměnu přineslo šoumenství před slavným hitem Holiday, kdy Meine začal hecovat publikum se svým nepřekonatelným hlasem vyhnaným až do závratných výšin.
Od té chvíle bylo jasné, že podobné hrátky vytvoří hlavní rys celého koncertu. Ve známých hitech Meine čím dál více přidržoval tyč s mikrofonem tak, aby to byla výzva pro sborový zpěv v hale. Délka těchto "vstupů" byla dostačující, aby publikum mohlo odpovídat dokonce v rozvitých pasážích.
Meine, pohybující se občas stejně rozvěrně jako šantánová zpěvačka, neustále hecoval a gestikuloval v typicky rozevlátých "piruletkách", pravidelně chřestil a pohazoval tamburínou. Jindy se prozměnu jeho oblíbenou zábavou stalo vhazování bubeníkových paliček mezi diváky. K nejčastějším pokřikům patřilo skoupé "Ostravo! Rock!", ale v úvodu neopomenul pronést česky "Jak se mate?" čímž si ihned vydobyl značný divácký ohlas. Jinak zpíval a řval jak o duši, takže diváci mohli být na výsost spokojeni.
Po sborově odezpívané Big City Nights se k sólovému vystoupení dostal i bubeník James Kottak. Své show opět koncipoval v kabaretním duchu, střídavě hecoval pravé a levé křídlo publika, sám bouřlivě tleskal a ještě bušil vykopávákem, aby jeho zvuk nepřerušil ani při svlékání trička. Na závěr se postavil na aparaturu.
Poté pro změnu dorazili "čtyři apokalyptičtí jezdci" a s napřaženými kytarami zkoušeli, co vše se dá z ČEZ Areny vymáčknout. Kytarista Rudolf Schenker, se svou nepřehlédnutelnou albínskou kšticí, vyzkoušel i svůj pověstný nástroj, kytaru zvanou černé voodoo "véčko".
Značně rezervované publikum, většinou jen postávající, se nejvíce chytalo při sladkobolných baladách. Tehdy nad hlavami vzrostl les rukou, klátících se v nostalgických vlnách, objevili se i jedinci, kteří vytáhli zapalovač nebo jiný světelný bod, aby se tak i oni alespoň na chvíli ještě vrátili do doby největší slávy kapely, do poloviny 80. let.
Stejně jako na koncert Iron Maiden dorazila i na Scorpions početná skupina Poláků, jež v závěru prvního přídavku neopomenul pozdravit basák polského původu Pawel Maciwoda. Samozřejmě také on, stejně jako všichni členové kapely, sólově bavil vším možným, co dokáže vykouzlit na svůj nástroj, ve spolupráci s bubeníkem a basou nabídnul poutavý jamm.
Letos zatím druhý největší rockový koncert v Ostravě nepřinesl nic nového, ukojil nostalgiky a ukázal, že Scorpions mají ještě pořád dost energie na přehrávání starých hitů.
SCORPIONS
Humanity Hour 1 Tour, 14. června 2007, ČEZ Arena Ostrava, předkapela Vladivojna La Chia & Banana, pořádala JS Group s.r.o.
Hodnocení iDNES.cz: 60%
