Psávalo se o ní jako o české Norah Jones – to ještě Sarah & The Adams, neboli Šárka Adámková, zpívala anglicky. Třetí album Pověz mi je ale kompletně v češtině. Zda je k to změna k horšímu, či lepšímu, musí posoudit každý její fanoušek sám za sebe.
Čeština nicméně zpěvačce sluší, lahodně splývá z jejích rtů a dává vyniknout prosté kráse a zvukomalebnosti textů. „Po našich dvou deskách My Place a Thank You jsem cítila silnou potřebu nadechnout se a nabrat nový směr. Po nějaké době začala vznikat nová deska, která však žádala mnoho. Chtěla mluvit v mateřském jazyce, bez obalu,“ vysvětluje Šárka Adámková příklon k mateřštině. Dodává ještě, že během práce na albu se stala matkou a silně pocítila touhu komunikovat, sdílet písničky s ostatními. I proto tedy české texty. Proto nejspíš i název Pověz mi.
Hudebně k žádným výrazným změnám nedošlo. Sarah & The Adams jsou opět věrni americky střiženému country (poklidnému, ne tomu halekavému), blues, folku a podobným žánrům. Na škatulky ale zapomeňme, jsou to zkrátka prosté písničky, upřímné, intimní. Plné plaché krásy a čistoty. Písničkářství v té nejideálnější podobě, bez zbytečných žánrových dogmat a mantinelů. Šárka dělá hudbu tak, jak ji cítí.
Jedenáct písniček se pohybuje ve spíše volnějším tempu, ale nejsou jednotvárné a album nepůsobí monotónně. Jejich největší devízou je samozřejmě Šárčin jistý, tvárný a příjemně zabarvený hlas, jednak skvěle hrající The Adams ve složení Michal Gregor (kytara), Martin Novák (bicí), Rastislav Uhrík (kontrabas, basová kytara) a Josef Štěpánek (kytara, mandolína a další nástroje). V několika písničkách hostuje i renomovaný jazzový kontrabasista Jaromír Honzák.
Pověz mi je naléhavé, emotivní album se schopností vykreslit v myslích pozorných a vnímaných posluchačů hřejivé obrazy plné klidu a něčeho důvěrně známého. Jako třeba jedna z nejsilnějších skladeb, titulní Pověz mi.
Pověz miSarah & The Adams |
Ta je vyloženě napěchovaná pozitivní energií a avizovanou snahou po komunikaci. S fanoušky, s blízkými, ale třeba i sama se sebou. Vrcholů je na albu povícero, po propadech ani památky. Vyrovnaná a silná deska, která sice nejspíš maličko zapadne v přívalu nejrůznějšího ulepeného a vlezlého balastu. O to důležitější je, aby se o ní vědělo, psalo a hlavně aby se poslouchala.
Závěrem ještě slovo ke skladbě Houpej, která desku uzavírá. Tady se minimalistický doprovod ve slokách a Šárčin ztišený spíše přednes než zpěv skutečně zadírá pod kůži. S úspornými prostředky Sarah & The Adams dosahují maximálního účinku.
