Role kmotra se ujal jazzový kontrabasista Jaromír Honzák, který si zahostoval jak na pódiu, tak i na křtěné novince Pověz mi. „Tohle je hudba, který by měla od rána do večera znít v rádiu. Bohužel se tak neděje,“ pravil mimo jiné. Vskutku, Sarah & The Adams dělají vlastně „obyčejné“ písničky, tu šmrnclé jazzem, tu zase blues, folkem či country, ale základem všeho je melodie. A jaksi cudný přístup k věci.
Projev Sarah & The Adams lze přirovnat k tomu, co dělá Norah Jones, zejména ve chvílích, kdy Šárka Adámková usedne k piánu. Když se chopí kytary nebo ukulele, je z toho cítit nálada a atmosféra starého dobrého AG Fleku s Vlastou Redlem. Hlavně ve chvílích, když z Šárčiných úst zní čeština, což se týká právě aktuálního alba.
Ve skladbách jako Když prší nebo titulní Pověz mi z toho naskakovala regulérně husí kůže. A to je celá kapela při hraní ponořená do sebe, ani „frontwoman“ se mezi písničkami nepouští do žádných verbálních exhibicí. Maximálně tu a tam utrousí nějaký vtípek a jede se dál.
Atmosféra ten večer dělala hodně. Intimní prostředí Jazz Docku dokresloval výhled na Vltavu, kde co chvíli projela výletní loď. Zvolna odcházející den se loučil za zvuků písniček, kterým by vlastně větší pódium ani neslušelo. Všechno do sebe zapadlo a výsledkem byl večer ne snad přímo magický, ale rozhodně uhrančivý.
„Kdybyste snad chtěli naši desku mít na CD, pár kousků tady ještě máme,“ špitla v jednu chvíli Šárka stydlivě, až antimarketingově. „A nebo si ji třeba poslechněte na Spotify,“ dodala ještě.
Sarah & The AdamsJazz Dock, Praha 23. června 2020 |
Celkem zbytečně, neboť publikum, které dorazilo, bylo s náplní desky evidentně obeznámeno.
Nezbývá než tuhle její výzvu takto přeposlat dál. Ano, pokud jste o Sarah & The Adams dosud nezavadili, je mnoho příležitostí, jak to napravit. Prospěje to nejen vašim uším, ale i duši.
