1990
Pro mnohé to bylo vůbec poprvé, kdy mohli spatřit něco tak kolosálního. Rolling Stones s pódiem, které připomínalo ropnou rafinerii a jež v srpnu 1990 vyrostlo na místě někdejších spartakiád. Normálně by se do Prahy nevydali, zkušenosti s takovými akcemi zde byly minimální. Jeden z techniků Stones se prý šel osobně přesvědčit, jestli jsou v té neznámé Praze k mání obyčejná kladiva. Neexistovala ani distribuční síť vstupenek.
Koncert měl příchuť jedinečné události, zvláště když se Stones nechali přesvědčit od tehdejšího prezidenta Václava Havla. Na Strahov se 18. srpna hrnuly davy, lístky za 250 korun se prodávaly i v maringotkách u stadionu. Vladimír Mišík, který dělal kapele předskokana, byl tak nervózní, že si vzal jen prázdný futrál bez kytary.
Nebylo divu, pod pódiem stál statisícový dav. Oslepující ohňostroje uvedly kapelu na scénu k písni Start Me Up a vybuchl gejzír nadšení. A k muzice, která šlapala na bluesrockový pohon, přidali Stones bombastické fórky.
Byly zde tři gigantické nafukovací figuríny lehkých děvčat pro Honky Tonk Women i mohutní psi, které křepčící Mick Jagger jakoby dráždil. Aby zazpíval Sympathy For The Devil, vyjel zpěvák zdviží na vrchol konstrukce. Bylo zaděláno na další návštěvy. Každé příští turné mělo českou zastávku.
1995
Stejně jako místo nebo přesvědčivost hudby člověku utkvěla stoneovská pódia. 5. srpna 1995 se nad Strahovem vyjímalo monstrum, které připomínalo věže hradu, mezi nimiž se tyčila sehnutá ocelová hlava kobry, která nasvěcovala pódium z výšky.
Byl to zatím nejlepší koncert Rolling Stones v Česku, nejen proto, že dorazilo dodnes nepřekonaných 127 tisíc lidí. Spolu s doprovodnými muzikanty Stones tvořili dvanáctičlenný band s dechovou sekcí, který jejich muziku rozvíjel v mnoha barvách.
Více než písním z tehdy nového alba Voodoo Lounge se Rolling Stones věnovali klasickým číslům. Hymnu Satisfaction, oholenou na kytarově syrový základ, s nimi zpíval snad celý areál včetně početné skupiny fandů z Německa.
V paměti zůstalo i panoptikum obřích figur včetně indické bohyně s deseti rukama nebo Elvise Presleyho. Poslední pecku Jumping Jack Flash zdobila kaskáda ohňů, propocený Keith Richards políbil kytaru, celý stoneovský orchestr se uklonil a na nebi se rozprskl ohňostroj, zatímco kapela opouštěla Strahov v limuzínách.
1998
Před každým turné se přetřásala otázka: Jede kapela poslední šňůru? "Na tohle vám neodpovím. Jsme prostě tady a hrajeme," říkal kytarista Keith Richards. V roce 1997 kapela vydala výborné album Bridges To Babylon a turné nasměrovala i do Prahy. Zásadní změnu přineslo prostředí, 22. srpna to byl na stoneovské poměry "komorní" koncert v pražské T-Mobile Areně, pochopitelně vyprodané.
Posluchač byl najednou ke kapele blíž, mohl třeba sledovat kytarovou magii Keithe Richardse a Rona Wooda. Pro domácího fandu to byl podobný pocit, jako kdyby zažil Rolling Stones v klubu. A fungovalo to výtečně při syrovějším rock’n’rollovém zvuku i v modernějších písních z desky Bridges To Babylon.
2003
Zdomácnělí Rolling Stones, znalí české politiky, přispěli v roce 2003 svou troškou do mlýna. Krátce poté, co kapelu uvedl bývalý prezident Václav Havel, Keith Richards přišel na pódium na pražské Letenské pláni v tričku Fuck The KSČM (Vysrat se na KSČM).
Pražský koncert pro více než 70 tisíc lidí provázely hromy a blesky. V "pekelné" formě však Stones tentokrát nebyli, jejich muzika zněla místy vlažně, podrželi je osvědčení doprovodní hráči.
Muzika se slévala do jednoho proudu, ve kterém čas nehrál roli. Vlastně tím kapela řekla, že se vůbec nezměnila. Spolehla se na charizma Micka Jaggera, Keithe Richardse, Rona Wooda i Charlieho Wattse a šetřila vizuálními efekty, které nahradila mimořádně rozsáhlá projekční plocha.
Když koncert skončil, člověk si říkal, že to úplně poslední turné Rolling Stones by mělo být asi nakopnutější. Při výdrži kapely se lze vsadit, že ani Brno nebude jich poslední českou zastávkou.
