Díky tomu, že jde o koncertní desku, se nevytratila spontaneita a vzájemné napojení. Autorsky je nahrávka společným dílem. Kromě basisty Roberta Balzara, pianisty Víta Křišťana a bubeníka Kamila Slezáka přispěl i Bárta.
Vedle původních skladeb si hudebníci k obrazu svému upravili skladby Naima od Johna Coltranea, But Not For Me z pera George Gershwina či Last Chance Lost zpěvačky Joni Mitchell.
„Navzájem se známe roky, s Kornélem jsme už dříve také hráli a jsme rádi, že přijel náš repertoár okořenit. Sešli jsme se v době covidu uprostřed frustrujícího období bez živých vystoupení a myslím, že ta radost ze společného hraní po dlouhé době se do výsledku promítla,“ říká Robert Balzar.
„Někdy mi melodie vyjede z rutiny tak, jak jsem si nenaplánoval. Na pódiu se zachraňujeme navzájem a je to obrovská zábava. Důležité je jen plavat stejným směrem. Deska Jedním dechem je na tomto principu postavená. Je na ní i hodně sólových partů, které ovšem nemají exhibiční charakter, ale dotvářejí celkovou náladu,“ dodává Bárta.
Titul desky je výstižný, tahle hudba opravdu plyne „jedním dechem“. Jazzoví fajnšmekři budou mít hody, což ostatně v případě Robert Balzar Tria není žádná novinka. Bezvadná souhra, jedinečná práce s motivy, melodiemi, detailem. Hudba vzrušující, přitom klidná, emotivní, ale nijak vtíravá.
Soustředěná, přesto otevřená a komunikativní. Pozorný poslech je samozřejmostí, jen tak lze ocenit práci každého nástroje, jeho sytost a barvu. Dan Bárta znovu dokazuje, že nemá problém snad s žádným žánrem a spíš než o škatulky mu jde o srdce hudby, její přirozený tep. Jde o silný až meditativní posluchačský zážitek.
