RECENZE: K hudbě Clarinet Factory už není co dodat, ukázaly remixy

Kvarteto Clarinet Factory patří už dvacet let k unikátním formacím tuzemské hudební scény především tím, že se hudebně pohybuje na pomezí. Balancuje mezi soudobou i klasickou vážnou hudbou, jazzem, etnem, jak ukázalo třeba na desce Tata Bojs či Lenky Dusilové, nebrání se ani průnikům se světem rocku a popu.

V Clarinet Factory hrají (zleva) Petr Valášek, Luděk Boura, Vojtěch Nýdl a Jindřich Pavliš. | foto: Supraphon

Právě tomu odpovídá i forma, kterou nyní Clarinet Factory slaví svoje výročí na albu Worx & Reworx.

Na popud a s pomocí Josefa Sedloně, který coby promotér i dýdžej Radia 1 patří mezi zásadní postavy a propagátory "chytré" elektronické hudby, dali dohromady dvojcédéčko. Na prvním disku nabízejí svoje vlastní atmosférické kompozice, na druhém nechali známé i nové skladby posunout do úplně jiných rozměrů prostřednictvím zajímavých jmen tuzemské i světové elektronické hudby.

Muziku, kterou tvoří takřka výhradně pomocí čtyř klarinetových hubiček a osmi rukou, dostal do rukou třeba skotský postjazzový kolektiv Hidden Orchestra či francouzský minimalista Sylvain Chauveau.

Worx & Reworx

80 %

Clarinet Factory

2xCD, 399 Kč

Originál nepředčen

Výsledek je překvapivý především tím, jak vedle něj vyniká původnost a autentičnost zvuku, kterého se Clarinet Factory během své kariéry dobrali. I nejvýraznější z předělávek, mezi něž patří Birdsong od tuzemského Floexe (který je mimochodem také klarinetista), zní prostě jako příjemná skladba z dobré nujazzové kompilace.

V hudebním světě Clarinet Factory se toho totiž pomocí dechu a prstů na klapkách samo o sobě děje tolik, že předělávání působí jen jako kolorování. I když je příjemné a vtáhne.