Výsledkem je deska Nadechnutí, která na první pohled může vypadat jako snaha zopakovat koncept dávných Proměn. Jenže zapojit do svých lidovou hudbou inspirovaných autorských písní dechy v zemi, kde dechovka je buď nekriticky milovaná, nebo naopak stejně zavile nenáviděná, chtělo větší kus odvahy než angažovat symfonický orchestr.
NadechnutíAutor: Čechomor |
Ještě lepší zpráva je, že sázka Čechomoru vyšla. Člověk tedy dostává do rukou desku, která je na první poslech a zcela bez diskusí „čechomorská“. Jenže zároveň zní úplně jinak než dřív.
Aranžér Jan Valta se na výsledné podobě písní nemálo vyřádil. Takže tu máme až filmově vyznívající úvod v podobě skladby Sedej slunko, píseň Padly vody, jejíž závěr připomíná největší čas swingu nebo nefalšovaný bigbít v případě Kdyby mě tak bylo.
Čechomor - Mamko nedávej mě
Mezi vrcholy alba patří i velkolepě pojatá Chvála bohu. Od téměř ostýchavého začátku přes silný nástup dechové sekce pod vedením trumpetisty Vlado Kumpana až k pasážím, které by mohl bez uzardění na své koncerty zařadit kdokoliv z velikánů stadionového popu.
Přitom dechy působí, jako by s nimi kapela hrála odjakživa. Ač je to neotřelý počin, tak zapadnou vlastně naprosto přirozeně.
Obal alba Nadechnutí
Výčet spolupracovníků Čechomoru by nebyl kompletní bez hostující zpěvačky Martiny Pártlové, jejíž vášnivý projev především v písni Mamko nedávej mě přispívá k blahodárné rozmanitosti celé kolekce.
Asi největším důkazem, že se deska povedla jako celek, je píseň Tady jsme doma. Z reklamy až příliš důvěrně známá melodie by logicky měla sloužit jako hlavní tahák, ve skutečnosti se krčí až v samém závěru alba.
A kdyby ji Čechomor vynechal, vlastně by se vůbec nic nestalo. Tak skvěle se poslouchá těch dvanáct předchozích a premiérových skladeb.
